Tvorba a sbírky

Šedesát let bojovaly, poté zvítězila jedle

a přinesla první šišky.

V češtině jsem nikdy nevynikal, to se týká hlavně gramatiky. Slovesná stránka mateřského jazyka mě zajímala více.Dnes,když vidím jak nás cizí jazyky "vítězných mocností" ovlivňují, s jakou ochotou zapomínají rodilí Češi na svůj jazyk a dokonce z materiálního prospěchářství učí své děti dříve než navštěvují základní školu jazyk ,řeč světovládců - protestuji. Jako Čech si nyní vážím češtiny, prosazuji češtinu. Co je dobré ať je z cizích jazyků přeloženo, ale hlavně pište v našem jazyce!Tak i já jsem oprášil neumělou poezii ze svého mládí a tu její obecnější část postupně uveřejňuji.

Maloval jsem své předky z rodiny Votýpků z Prahy Vinohrad a ze Zásmuk, Čelikovské z Pecerad, Sládky z Ládví, Neippergery z Kuří u Říčan ...

Vlevo fotografie Františka Wotypky, truhláře ze Zásmuk

V minulých letech jsem napsal několik článků, kde jsem upozorňoval jak rychle se šíří a zdomácňuje u nás břečťan se všemi negativními důsledky. K základním poznatkům přidávám nyní po létech několik poznámek.

Po dědovi a  otci jsem sběratel. Otec měl rád obrazy a plastiky, mě nejdříve v mládí učarovaly známky. Od prvních školních let jsem s kamarády sbíral hmyz - brouky, motýli i jinou havěť.Založil jsem si herbář, začal shromažďovat minerály a horniny stějně tak zkaměněliny. Na rozdíl od mých vrstevníků se mi podařilo sbírky nejen uchovat až do mé dospělosti ale je rozšiřovat. Tak dnes mimo entomologické sbírky mám sbírku malakologickou (lastury), paleontologickou i mineralogickou atd. Od mládí jsem bláhově doufal,že budu mít jednou vlastní museum.Vždy jsem musel s někým bojovat za právo vlastnit podobné sbírky. Z pěti dětí jen nejmladší syn inklinuje ke sběratelství mincí. http://www.p-numis.wz.cz./ Nejstarší syn je vášnivý myslivec a lovec, dnes již většinou jen s fotoaparátem v ruce.( viz úvod) 

Jak bylo již řečeno sběratelství je v naší rodině běžné. Otec i děda sbíral umělecké předměty, naproti tomu moje matka tvrdila,že jsou to jen lapače prachu.Něco jsem zdědil něco koupil, něco dostal. Jelikož jsme vždy žili skromně a peněz bylo málo, kupovali jsme jen téměř bezcenné ,ale podle nás hezké a zajímavé věci.

Louka a přirozený trávník i každý plevel na svém místě je okno do minulosti.

Kreslit tužkou, malovat štětcem a modelovat to vše mi bylo přirozenou potřebou od ranného dětství. Prvními knihami z výtvarného světa mi byly velké knihy plné kreseb Mikoláše Alše. Alšův Špalíček je dodnes částečně zničen mými čmáraninami a dokreslováním, stejně tak Alšova Kniha satiry.Poté přišli husité a jejich boj s křižáky. První výstavu, která měla na mě velký vliv jsem navštívil asi v sedmi letech byla výstava Polského malířství ve Valdštejnské jízdárně Pražského hradu a zde vystavené obrovské plátno bitvy polského krále u Gunwaldu ,jemuž pomáhal Jan Žižka. Pak jsem už nemaloval dělnické průvody jak nás nutili ve škole ,ale měl jsem vyjímku malovat husity. Po husitech jsem maloval moravské kroje a další. Chodil jsem do malířského kroužku v Gr"ebově vile.

Živá příroda je krásná, mnohdy však také krutá a násilná, příliš podobná lidem. Její uchování je obtížné, konzervace složitá a nedokonalá, trvanlivost malá. Nerosty, minerály, horniny jsou ze světa trvanlivějšího. S porovnáním délky života člověka jsou stálé a věkovité - nerostné. I to mě na těch kamíncích přitahovalo. Část jsem nalézal sám ,to ty obyčejnější druhy, část jsem dostal a v poslední době i některé pěkné, avšak jen levné kousky kupuji na bursách i v obchodech. Pro mě není rozhodující složení, lokalita atd. co má jen vědeckou hodnotu. Pro mě jsou to krásné a obdivuhodně stálé skvosty vytvořené v omezené míře v přírodě. 

Fotografovat jsem začal kolem osmi let.Vnucené fotoaparáty Pionýr a Cora na svitkový film brzy vzaly za své. Fotil jsem společně s kamarádem Vladimírem Kozlíkem. Jeho strýc byl vysoký důstojník a měl zálibu ve fotografické technice. To byla doba prvorepublikových fotoaparátů Leica a nastupujících východoněmeckých fotoaparátů Penti, Werra, Exa, Exakta. Snem nás kluků byla bytelná jednooká zrcadlovka s co nejdelšími teleobjektivy.

Nádherná palmička z obrazů prehistorických krajin malíře Zdeňka Buriána.Velmi drahá exotická rostlina, kterou jsem léta memohl mít. Když jsem si jí jednou koupil vypiplat z nejhoršího, nějaký babar mi jí ukradl z okenního parapetu ,3metry nad zemí.

Od sbírání hornin a minerálů to není nijak daleko ke sběru zkamenělých zbytků živočichů a rostlin. A to hlavně není problém pro kluky, kteří  mají na dosah takové lokality jako je v Praze Barrandien, Jinonice, Jince a nedaleko Prahy Karlštějnsko.

Všichni z našich rodin chovali nějaká zvířata, nejen užitkové druhy,ale i domácí mazlíčky. Dodnes v našich rodinách jsou pejskové,kanáři i rybičky.Bez nich by byl život jen jednotvárný.

Krása živého je nenahraditelná. Žádný sebevzácnější brouk napíchnutý na špedlíku a uchovávaný léta ve sbírkové krabici  nenahradí setkání s živým tvorem v přírodě. Už dávno nelovím hmyz pro doplnění svých rozsáhlých sbírek. Pokorně pozoruji a fotografuji živé skvosty.I zbraně u bývalého myslivce odpočívají. 

Pár metrů čtverečních na dně bývalého rybníka a  na dně  zde kdysi proudící Vltavy na Suchdolské severní terase Prahy, na místě patrně posledního boje Habsburských rejtarů a švédských vojsk  27.7.1648 je od roku 1923 budována zahrádka jako dlaň .Dnes hostící stovku stromů, ovocných i okrasných obecných i vzácných. Z okolních časem zastavených luk a polí se na zahrádku stáhla téměř veškerá fauna i flóra. Díky práci mého otce zahrada plodí a je pohlazením v Pražské betonové zástavbě. Foto Jiří Antonín Votýpka

Hřbitove,hřbitove, zahrado zelená, v tobě jsou nejdražší semena...

To je píseň, kterou jsem mnohokrát slýchal od svého dědy zámečníka v jeho vinohradské dílně. Až příliš často jsem si již v dětství ověřil pravdivost slov písně.  Do svých jedenácti let jsem ztratil tři bratry.Často jsem  navštěvoval hřbitov a zůstalo mi to i do dnešních šedesátin.

Ke každé zahrádce patří krásné květiny. Během života zahradník vyzkouší ¨pěstování různých druhů květin. Každý rok se daří jiným květinám.Všem krásná květina potěší oko i srdce navíc sám  zahradník získává další zkušenosti a vědomosti. Zahrádkou mohou být i truhlíky za oknem i parapety na oknech ,dvorky či světlá místnost .

Srovnání  dvou p

oužívaných testů pro identifikaci genomu lymeské borreliózy.