Jak se z rodilého Pražáka stane skoro venkovan...
Cesty vyšlapané na bývalých polích zarůstajících náletovými dřevinami mají romantické kouzlo. Hned by se mohly stál vděčným námětem malířů, ale je v zorném poli těch kteří hlavně počítají zač je jeden čtvereční¨metr.
Vysněné vyhnanství.
Jen na co máme
Jako třiašedesátiletý jsem se konečně dočkal. Stal jsem se vyhnancem z domova i rodného kraje. A bylo to vyhnání jak se patří, nedobrovolné.V pěti generacích naší rodiny byla Praha rodným městem a naším domovem.Po stojedenácti letech bylo nutné domov opustit.Stal jsem se důchodcem a přesto, že jsem poctivě 41 let pracoval bez jediného dne marodění, byl mi vyměřen důchod, který je třikrát menší než by si přáli majitelé činžovního domu na Vinohradech, kde se v ve třech generacích narodilo 12 dětí, našeho rodu.Protože jsme byli vychováváni jako slušní lidé, plnící své povinnosti kteří řádně platí a nesnáší dluhy, museli jsme situaci řešit hned než bycom nebyli schopni zaplatit potřebné .
Pomoc předků ze záhrobí
Můj děda svým třem dětem zakoupil tehdy levně v okolí Prahy malé zahrádky a svépomocí sourozenců zde vybudovali skromné chatky.Ta jedna mi zbyla jako dědictví po mém otci. Od roku 1952 jsme zde chtěli postavit malý rodiný domek. Celou dobu něco výstavbě bránilo.Většinou peníze,někdy i úřady.Tak nyní nám nakonec zbylo jediné řešení pokud jsme nechtěli jít někam pod most.Nakonec to bylo dobré řešení vidět zahrádku celý rok.
.
Plot naší zahrady se vzrostlými stromy.Zde vévodí ořešák jemuž je více než padesápět let a rodí každý rok velmi bohatě
Z předměstí módní rezidence
Kolem naší zahrady jsou nové i opravené nákladné vily bohatých, před jejich vrátky stojí často několik drahých vozů. My jsme v zeleni, před vrátky máme maximálně ruční vozík když vozíme separovaný odpad.Přesto jsme šťastní.Zachránili jsme krásnou ovocnou zahradu celoživotní dílo otce, bydlíme tam kam jsem jezdil od svých tří let prakticky pořád. Zde jsem vyrůstal, zde jsem řádil jako cizák - „Pražák“ se zdejšími vesnickými kluky ze Suchdola.
Okraj Suchdola - Kozí hřbety - jen tyto skály byly nad hladinou třetihorního moře.Z doby bronzové zde byl nalezen poklad nádherných brozových dýk.
Vzpomínky a vazby z dětství
Zde jsem pozoroval přírodu,sbíral hmyz, pěstoval místní skalničky a maloval své obrazy. V dětství jsem nikdy netušil že právě tady budu žít zbytek svého života nastálo.Manželka narozená též v Praze, téměř na Václavském náměstí to akceptovala a já si jí za to rozhodnutí velmi vážím.Její rodina se sice nad tím pohoršuje (jsou z "druhého" břehu - majitelé pražského činžíku)ale asi nevědí o čem mluví. Přitom jsme alespoň v Praze.Dávno zmizela krásná a úrodná pole kolem naší zahrady i palouky a louky, kde si mohli děti hrát.Bohužel nyní zde rostou neprůhledné neprůstřelné ploty se stavbami ze kterých poznáte že zde žijí asi jen úspěšní lidé.
Starý Suchdol, kdysi jen zastávka na cestě z Levého Hradce na Hradčany od 9.století
Tajemný kraj plný kouzel a historie
Jsem však šťastný i z jiného důvodu. Od dětství jsem slýchal od zdejších stařečků a babiček leco zajímavého i tajemného o obci Suchdol.Mnoho si pamatuji z vyprávění zdejšího kronikáře, kterého jsme s otcem několikrát navštívili.Studoval jsem historii této starobylé obce, zdejšího historického a archeologického ráje z větší části ještě neodkrytého a jsem nadšen.Sám jako sběratel přírodnin a různých artefaktů .
Sám¨jsem zde nalezl památky na pravěké osídlení i na významné body historie tohoto kdysi předměstí Prahy.
Nyní bydlíme přímo na pozemku kde se odehrávala r.1648 jedna z posledních šarvátek třicetileté války v okolí Prahy, na místě, kde se rozkládaly pravěké rybníky, které využívali v 6.století lidé z největšího slovanského sídliště u náš.
Pomník připomínající, že na Suchdole žil a tvořil svá nejlepší díla Mikoláš Aleš v dočasném azylu u sedláka Brandejse.
Kraj malířů
Úctyhodný kraj, kraj kde malovali naši známí malíři Kosárek,Chittussi,Aleš,Mánes,Braunerová a jiní. Opravdu malebný kraj. Jen aby nám vydržel alespoň tak jak je dnes.Hrabičnost a touha po bohatství ohrožuje i zde krajinu.Příliš se zde dnes staví luxusní byty, které nikdo nekupuje a hlavně v nich nikdo nežije, je to jen "invesice" spekulace.Z krásného předměstí se stává fádní město.
Kam s nimi - obrazy - knihy a sbírky
Při přestěhování jsem měl největší problém, s velkým počtem krásného nábytku po předcích,sbírek a velkým počtem a velkými rozměry vlastních obrazů které byly natěsnány v třípokojovém stometrovém bytě na Vinohradech a jen tak takt se tam vešly..A pak má obrovská knihovna se svazky ,po prarodičích mých i mé ženy, i s tisíci svazky nakoupené v mých studenských letech především za pěníze které jsem dostával na obědy,na taneční atd.
Jen jeden velký můj obraze se vešel na volnou stěnu mobilního domu v ložnici.Je to moje pieta z roku 1971
Stačil jsem umístit jen několik vlastních několik obrázků předků a dalších bezcených věcí většinou knih které však pro mě mají velkou cenu.
Dřevěná chata z roku 1952 s mojí přístavbou ze sedmdesátých let z bílých cihel je dnes mojím útočištěm,knihovnou,kuřárnou a "kořalnou".
Na největší obrazy jsem musel objednat velký kovový skladový domek, kde je nyní můj depozitář rozměrných obrazů.Přesto že je v domečku hlídána hodnota vlhkosti a teplota je to ještě bídnější azyl než ten náš.Třeba jednou konečně postavím nějaký ten zámek a pak budou míst má díla satisfakci.
Sbírky motýlů, brouků a jiného hmyzu,herbáře,které jsem osobně nasbíral a ošetřoval 50 let jsou nyní umístěny také v azylu, v historické chaty.Vím, že nemají prodejní cenu ale pro mě je to jako bych se vrátil do dětství
Většinu svých děl a části sbírek jsem rozdal především svým dětem, ale i jiným i náhodným lidem. Třeba i stěhováci dostali kvalitní ojejomalby na plátně, mohli si vybrat co se jim líbilo. A líbilo.
část sbírek - osteologická
Suchdolský a Roztocký Velký háj na místech pravěkých mohyl a keltských pohřebišť je uměle vysázený les na bývalých vinicích, které zničil v 19.století révokaz.Je to oblíbené místo našich procházek.
I obrazy museli uvolnit místo pro tisíce knih ,které jsem musil přestěhovat.Nyní jsou rozvěšeny po dveřích,skříních atd.Nějak jsem je musel zachránit před deštěm,vlhkostí atd.
Ve třech řadách tisíce mých milých knih od kterých se nechci do konce života odloučit.
Několk tun knih, které bych asi nikdy již nečetl skončilo během 4 měsíců v kontejnerech na papír.
Všechny dveře jsou ověšeny mými obrazy i rozmalovanými (dole)
Větší zbytek mých milých knih je nyní téměř jako tepelná a zvuková izolace v historické chatičce.A jsem moc rád že je mám tady k dispozici.Téměř každé odpoledne si najdu chvilku, kdy si k nim zajdu, sednu si do starého houpacího křesla, zapálím si fajfku nebo doutník, naliji si sklenku krabicového vína a mazlím se s nimi a čtu jejich texty, moc mi to dává!
Vše je zaplněno knihami, které mi skýtají potěšení ve chvílích relaxace po práci na zahradě.
Stromy, slunce, obloha,hvězdy a letecká show.
Jsme na téměř posvátné historické půdě, kolem nás je zeleň kterou většinou sázel můj otec, je to místo kde jsem vyrůstal a kde vyrostli i všechny naše děti. Jako v divadle si mohu prohlížet krásná letadla, které přistávají na nedaleké Ruzyni, souhvězdí na obloze i krásné východy a západy slunce.
Nádherný a úrodný kraj Suchdola,dodnes se zde rodí pšenice,ječmen,řepka, je zde dobré zazvěření a mužeme zde nalézt vzácné rostliny i živočichy.
A zvířátka a snaha pomoci.
Máme zde rybičky v bazénu, které mě zbavují komárů, mám tady práce tolik, že se jistě nikdy nebudu nudit.
závojnatky vyčistí rybníček od komárů
Na zahrádku chodí ze sousedství kočky, žije s námi zde ježčí rodina, jsou zde potomci bažantů, které jsme před lety zde z kuřátek vypiplali, brouky a krásné motýli nepočítaje. Svého času nás pravidelně navštěvovala i místní liška.A těch krásných ptáků, východů a západů slunce a ta krásná obloha, a výhodou jsou i slušní sousedé. Nedaleko je rezervace s krásným lesem těsně u Tichého údolí.Myslím že můžeme být spokojeni. Ale je to stále vyhnanství, je v tom i jakýsi pocit zrady a zášti těch kteří k němu přispěli.Pokusím se v tom novém domově zapustit pevné kořeny a něco pro Suchdol taky udělat.(výzkumy,obrazy,články)
http://ja.webzdarma.cz/index.php?st=text&nd=34
skoro jsme to zvládli,prožili zde horko,i mráz,život bez vody i jiné radosti ale je to s časem pořád lepší...
Konečně rozum i na Pražském magistrátu?
Výborně, domovské právo je řešení pro mnoho dnešních neřešitelných problémů.Domovské právo, které platilo od dob Marie Terezie nutilo obce postarat se o své občany v době kdy se jejich občan dostal do existenčních potíží.Pomoc spočívala v poskytnutí bydlení, zaměstnání pro obec,aj.Domovské právo zrušil zákon v roce 1948 který podepsal Antonín Zápotocký, tehdy ještě ne jako prezident. Přitom v tomto zákoně přebírá veškerou péči od domovských obcí stát!Nyní je bezdomovectví vítaným nástrojem jak děsit občany, ale i ochraňovat práceschopné a učit zahálce a nezodpovědnosti nebo rozšiřovat nezbytně kriminalitu.Jako bývalý předseda bytové komise a poslanec v MĆ Prahy 2 jsem podrobně studoval otázky týkající se bydlení nejen u nás.Stále jsem marně poukazoval, že bydlení nesmí mít jen rozměr komerční, bydlení nesmí být nástrojem na jedné straně bezpracného zisku a na druhé straně nedostižným luxusem. Nikdo neposlouchal.Kolegové z Německa nás varovali že právě centrum se při naší politice stane pro drahotu nájmů mrtvým územím, kde pokvete postupně jen zločin.U nich již před několika léty zavedli revitalizace kdy lákají mladé rodiny na dotované nájmy zpět!
Přísppěvek do diskuse v Aktuálně cz. dne 6.10.2012
