Horký a kamenitý slaný ráj!
1.část (6/2008)
Foto z větší části manželka Yvonna Votýpková
mapa ostrova
V šedesáti poprvé u moře.A to ještě jakousi hříčkou osudu, kterou nám připravila naše prvorozená dcera. Dcera již delší dobu toužila po potomkovi a tak se někde dočetla, že takový pobyt u jižního moře jí v tomto směru zásadně pomůže.
První úlovek již v přístavu a ve vycházkových botech, slávky jedlé,mořský salát,boty byť byly nové nevydržely.
Její nastávající právě toto léto jí nemohl k Jadranu doprovázet a tak jsme se manželkou rozhodli, že budeme takovými garde při cestě za štěstím dcery. Dcera sehnala od zaměstnavatele výhodně apartmán na jadranském ostrově, zařídila naši dopravu a všichni jsme se několik týdnů vytrvale chystali na pouť na jih.
Apartmán Belveder
Osobně nejsem přílišný milovník vody od svých tří let, kdy mě rodiče nutili, abych se stal plavcem ve studeném a špinavém Máchově jezeře.Z nutnosti a chlapeckého frajerství jsem splnil dokonce povinné plavecké zkoušky na základní škole a vlastně také na vojně v přijímači. Voda mě však moc netáhla. Moje manželka je pravý opak. Okusila kde jaké moře, vrhala se ze z věží i skal do jakéhokoliv jezírka, někdy jí při skocích nevadilo ani to ,že tam není žádná voda. Prostě sportovkyně na tozdíl ode mě. Naše rodina chodila po bufetech rodina manželky zas po horách a máchali se kde se dalo.i památka. Když jsem chodili v mládí spolu pokoušela se mě má nastávající změnit a několikrát mě dokonce vytáhla k vodě. Poté co jsem při mém neobratném a á la starosta stylu důstojně plaval v nějaké nádrži a tváří v tvář jsem se setkal na hladině se stejně důstojně plovoucím lidským hovnem(!) To nebyl výkal to bylo opravdu hovno! Od té doby mě nikdo do přírodního koupaliště nedostal a stále trpím nevyřešeným problémem. Plavou všechna lidská hovna, nebo jsem se setkal jen se speciálním druhem například od vegetariána.?
Pohled z nejvyššího vrcholu ostrova směrek k Itálii
Záliv s nejlepší městskou pláží ostrova Murter - Slanicí
Ostrov má celkem jedenáct oficiálních mořských pláží určených ke koupání
Letos jsem si na to zčásti odpověděl právě v krásně čirém jadranském moři když jsem se přiblížil k hlavě divně se tvářícího muže, který dělal, že usilovně plave na místě. Jednak se zde stačilo a pak jeho zkřivená rudá tvář byla dost podezřelá. Vše vysvětlila skupina bublin které náhle kolem jeho těla pronikla na hladinu a hnilobný pach jeho střev přehlušil vůni mořského jódu a ryb.
Podruhé v moři, jaderské respektive pláž moře "Vran",pláž Slanice kde v každém litru vody je 38.5 g soli!
začátek problému - nohy v příbojovém pásmu na pláži s plným sluncem účinnějším na vlhké kůži suchozemců - výsledek příbojová dermatitida!
Původně pláž s jemným mořským pískem, který příliv a odliv vrátil zpět do moře. Stačilo by několik hrabí na pláž a po vyhrabání oblázků by zas byla jen písčitá, ale hrábě i ochotné ruce zde schází..
To co vidíte na snímku nahoře i dole je akutní příbojová dermatitida s otoky nohou. Jako neznalý suchozemec jsem si dal na zhruba jednu hodinu nohy na pláži tam kam až se dokázaly připlazit příbojové vlny. Moc mi to vyhovovalo, ale sluníčko, písek ve vlnách, velmi slaná voda(Zde až 38,5 g v 1 litru )dokázaly své. Dva týdny akutní dermatitidy s horkou napnutou kůží, přes den otoky, které mizely po tom co jsem byly déle ve vodorovné poloze.Situaci jsem zhoršoval mazáním Septonexem a desinfekční Indulonou ,na které jsem alergický. Po dvou týdnech braní Wobenzimu a po jednorázovém užití hormonu štítné žlázy otok, bolest i horká a rudá kůže s vyrážkou zmizely.Rada ostatním nedávejte na delší dobu nohy do příbojových vlna zároveň na jižní slunce,vadí příbojové vlny které obsahují částečky písku, a větší citlivost máčené kůže! Jinak budete mít novou nemoc nepigmentovaných suchozemců
Manželka je k,0enečně po třiceti letech ve svém živlu.Mě nadchla jen čistota vody.Není ,divu ve vzorku, který jsem si odtud přivezl je 3,8 % soli,pH je alkalické s hodnotou 7,8-8,0, vodinost vody přesahuje maximální hodnotu conductoskopu více než 1999uS!
Ale to jsem odbočil.
Naše dcera dva dny před naším odjezdem zjistila, že je již těhotná a tak jako správná zdravotnice snesla mnoho důvodů proto, že nemůže jet s námi. Přivítal jsem to s tím, že ani my nyní již nemusíme k moři a nějaké ty storno poplatky vydržíme, hlavně že zůstaneme zdrávi a živí. Manželku to dost mrzelo a tak jsem udělal haura a říkal jsem, že pojedeme sami, že si to taky zasloužíme a umíme užít a dcera, že by stejně hledala jen samé problémy proč jo a proč ne atd. – jak už to bývá u starších úzkostných prvorodiček, tím spíš, když jde o zdravotní – dětskou sestru.
Modř nebe byla kýčovitá, hladina ještě modřejší, málo lidí, málo lodí křišťálově čiré moře - uskutečněný sen mé manželky.
Polovinu toho co jsme nakoupili jsme nechali doma.Jeli jsme přes noc pěkným moderním autobusem Byli jsme v obklíčení mladých maminek,babiček a jejich ještě do školy nechodících ratolestí. Jejich otcové jim s radostí zamávali na Florenci a podezřívám je, že tak jako v tehdy běžící televizní reklamě se šťastně vraceli domů v klidu sledovat právě probíhající fotbalový šampionát EURO 2008.Radši jsem nepil abych nechodil často na záchod, ani nejedl, abych neměl co dělat s trávicími plyny. Seděl a pozoroval krajinu, zvykal si na ryk po sedadlech lezoucích dětí a na alkoholový dýchánek majitelů cestovky za našimi sedadly.
Přišel večer, místo večerníčku pustil náš průvodce pro uspání dětí téměř pornografický film, chráněný ještě nato autorskými právy. Několikrát jsme stavěli a pak celý autobus pelášil na WC u benzínky. Překvapilo mě, že na dámské záchody byly nekonečné dlouhé fronty, my muži jsme měli záchody volné a čisté. Teprve tehdy jsem si uvědomil, že nejen v našem autobuse je absolutní převaha žen asi tak 35 ku 5 mužům. Tak se to opakovalo až do Chorvatska, které jsme okamžitě zjistili podle nepořádku a zápachu z WC místností.Kafe bylo všude dobré, ale vždy dost drahé. Několikrát jsem se pokusil usnout, a podle své nátury a dědičnosti jsem začal brzy spokojeně chrápat. To bylo něco pro ženské kolem. Zkoušely pro přerušení mého spánku vše možné asi tak do druhé hodiny ranní. Pak odpadly jako přezrálé hrušky a daly pokoj. Vlastně se ukázala jejich pravá výchova. Nohy nestydatě strkaly i na sousední sedadla,většina je měla vystrčeny vzhůru.Některé jako protřelí bezdomovci si lehly na podlahu a spaly, a divte se i chrápaly. Ale já je nebudil. Bál jsem se však vstát abych při mé nadváze některé z těch „křehkých“ stvoření nezabil rozšlápnutím.
Při každé zastávce na zemi ležící maminky rázem jako při poplachu vstávaly a pádily ven. Do fronty a WC ale spíš a hlavně na nezbytnou cigaretu.
Když jsem nadšeně vítal nový den při jízdě kamenitou chorvatskou krajinou všichni ještě spali.Byl ta tam jejich nekonečný hovor. Když jsme uprostřed této krajiny zastavili, zase na WC, v přírodovědném nadšení jsem se vydal do krajiny vedle dálnice. Vzal jsem si vzorky krásného všudypřítomného vápence a vydal jsem se k rostlinám ,které jsem ještě neznal. Najednou jsem se zděsil. Celá skupina cestujících byla za mnou. Domnívali se, že tak jdu na malou zdarma do přírody a tak za mnou se proměnila krajina v přírodní WC. Musel jsem počkat až bude hotovo a pak jsem se s kamenem a snítkou neznámého kvetoucího keře vrátil do autobusu.
Mě chutná všude. Zde mi chutnalo každé pivo, moři jsem se pokud mi to manželka dovolila pečlivě vyhýbal.Na pláži Slanica.
Vzbudil jsem pohoršení i tím , že jsem kvetoucí větvičku začal lisovat v knížce cestovního pasu – jinou vhodnou knížku jsem sebou neměl.
Bez problémů jsme dojeli po mostě na ostrov a na jedné z křižovatek nás z autobusu vysadili s tím, že si musíme penzión najít sami, ale že za týden ,také v půl osmé nás zde zase vyzvednou. Ujistil jsem se, že to bude v půl osmé ráno a právě zde, že budeme první pro které na zpáteční cestě přijedou. Nepomyslil jsem na zhoubný vliv popíjení alkoholu průvodci, jejich pokročilý věk a vliv jižního horka. Napsali si náš mobil, my jejich a rozloučili jsme se.
Autobus odjel, my jsme byli na ostrově, na neznámé křižovatce. Oslovili jsme několik domorodců, kteří nám odpovídali většinou německy, tak byla naše srbochorvátština špatná. Nikdo, ale neznal penzión Belveder.
Kolem bylo těch apartmánů a penziónů tisíce, některé dokonce byly i na prodej. Manželka je známá tím, že je schopna zabloudit i na rovné slepé ulici. Po mém zoufalém nadávání v češtině se vydala hledat neznámý penzión a měla štěstí. Narazila náhodou na odjíždějícího klienta z tohoto zařízení kterému celý týden dovolené zde propršel.
Nemohl jsem kazit radost manželky, že mě konečně dostala k jejímu oblibenému živlu - mořské vodě. Sama označila moře kolem ostrova za nejkrásnější které kdy viděla.I mě zarazila čistota vody.
Pak mě trucujícího na hromadě kufrů manželka nalákala, že je to již nedaleko. Ano asi tak 150 m ale v převýšení, jinak asi půl kilometru po kamenech k vrcholu ostrova. Tam byl hezký malý penzión a samozřejmě nikde nebyl vidět jeho nápis, ani sousedé dosud nevědí, jak se penzión jmenuje. Pak jsme jej měli najít. Ale pozor to je obecná vlastnost zdejších obyvatel. Nic není označeno, nikam cesty nevedou, ale všechny ploty a dveře do domů zůstávají otevřeny. Asi tady mají líné zloděje.
Záliv s pláží Čigrada
A nejen zloděje i policajty neboť takový dopravní chaos jsem jinde neviděl, policajta bohužel také ne.
Bydlení bylo v prospektu uváděno jako učené pro nenáročné. Pro nás to byl luxus. Manželka ocenila, že v místnostech vlastně nic nebylo(obrovský rozdíl od našeho sbírkového bytu), záchod a koupelna byly pár kroků od ložnice,balkón byl obrácen k vrcholu ostrova. Pravda postele levné obyčejné byly dost tvrdé.Po první noci jsme mysleli, že máme poškozenou páteř, ale to jsme připisovali k cestě autobusem, výstupu po balvanech a k vlivu moře.
Nápad pro první den. Jdeme cesta, necesta na nejvyšší vrchol ostrova, prý uvidím celé moře kolem.
Pod nejvyšším vrcholem ostrova jménem RADUČ - 125 metrů nad mořem!
Naše cesta na vrchol vedla po zbytcích zhroucených zdí mezi olivovníky a pak mezi velkými balvany. Na vrcholu byl opravdu krásný výhled.Vyhnali jsme zde přebývající vrány šedivky. Samé moře a ostrůvky kolem jak už to na ostrově bývá.
Dramatizoval jsem situaci vymýšlením historie, že zde stálo starověké římské město, že dosud jsou zde střílny chorvatských národovců, kteří stříleli na jugoslávské námořní lodě kolem ostrova ještě nedávno.
Jsme 125 m nad mořem na obzoru Italie
Dokonce jsem zde našel i krásně červené skvrny, které odpovídaly krvi bojovníků, někde i modrou krev. Manželka se začala obávat , že mám úpal a tak mi ještě dovolila, abych vylezl a ochladil se na bývalém majáku. Zdi majáku byly popsány nacistickými hesly a chorvatskými a hitlerovskými malůvkami.
Nakonec jsme našli i pořádnou cestu dolů z vrcholu a posléze jsme se dostali domů za soumraku, spáleni od slunce,obtěžkáni kamínky s řadou exotických záběrů fotoaparátu a videokamery-
Na břehu Vodice.
Foto viz též v fotogalerii, kde si můžete snímek zvětšit!
Náhledy fotografií ze složky Jadran-Murter-2008
