Pan Vladimír Houška - pražský starožitník
Vladimír Houška – pražský starožitník a jeho bratr zručný řezbář jedinečných loutek.
Poznal jsem jej v roce 1990.V činžáku nedaleko Havlíčkových sadů, který nad vchodem měl název „ U Jungmanna“ v prvním poschodí za dveřmi posázenými všemožnými zámky nám otevřel malý šedivý čiperný stařík. S předsedkyní obvodní organizace lidovců v Praze 2 jsme měl možnost poznat bývalého pražského starožitníka.
Malý byt o dvou místnostech byl vrchovatě naplněn starožitnými skvosty. V místnosti kde stařík žil to byla vlastně obrazová galerie doplněná sochami a soškami. Vzpomínám si na kresbu mistra Tichého.Stařík nám ukazoval postupně plátna známých malířů 19.století.Když nás zavedl do druhé místnosti octli jsme se ve skladišti a u cíle naší návštěvy.
Pan Vladimír nás zavedl k otevřené skříni, která byla vrchovatě naplněna velkými loutkami. Krásně vyřezávané hlavičky loutek, kterým moc nescházelo do celého metru. Takové krásné dřevořezby jsem do té doby u loutek neviděl. Pan Houška cítil, že se blíží jeho soudný den a chtěl celou sbírku loutek zabezpečit,aby se postupně nerozprodali, jak se vyjádřili jeho potencionální dědici.Pan starožitník postupně oslovil obvodní zastupitelstvo, politické strany v době, kdy tito měli na starosti jiné věci než chránit sbírku unikátních loutek. Tak jsme přišli za panem Houškou i my lidovci..Nějaké kontakty poté získal o jedné místní lidovkyně, která měla syna na ústředí této strany. Jak to později pokračovalo sám nevím.Mnoho loutek, které vyřezával nemocný bratr pana Houšky celý svůj krátký život nebylo ještě stylově oblečeno. Mám tchýni, která je dámskou krejčovou a tak jsem slíbil panu Houškovi, že jí nabídnu, zda by nechtěla s kostýmy pomoci.. Později tchýně opravdu pana Houšku navštívila ale byla rozčarována. Stěžovala si, že u něj bylo stálo několik starších žen, které staříka doslova hlídaly a z obavy, že by se v budoucnu museli dělit o dědictví po bohatém staříkovi.
Nabídl jsem panu Houškovi, že mu udělám katalog loutek, že je všechny ofotografuji a udělám z fotografií úplný katalog. K tomu již nedošlo, vyfotografoval jsem jen několik snímků při první a poslední návštěvě dostal jsem od něj jako dárek obrázek dívky v kroji od J.Koudelky a předsedkyně lidovců v místě dostala podobný obrázek od stejného autora. Pana Vladimíra Houšku ani jeho sbírky jsem již nikdy neviděl. Nepřímo jsem se dozvěděl s několikaletým zpoždění o jeho úmrtí. Žádné další informace jsem neměl. Zbylo mi pár černobílých fotografií, obrázek jsem věnoval synovi, neboť vlastních obrazů mám jako malíř amatér tolik, že mě stěny bytu nestačí.
Zhruba před měsícem jsem na Vinohradech, celkem nedaleko sídla lidovců Prahy 2 i bývalého bydliště pana Houšky viděl ve starožitnostech „Česká Koruna“ na začátku Korunní třídy na Vinohradech za výlohou krásné loutky. Když jsem si je prohlédl blíže, zjistil jsem, že jsou to loutky Pana Houšky. Za výlohou měly čtyři,rytíře,vodníka a další. Cena jedné loutky byla 10 000.-Kč.
Olejomalba od J.Koudelky
Tak bohužel se patrně nepodařilo přes veškerou snahu pana Houšky uchovat loutky jako celek a vystavit je někde v osvětlené vitríně na zastupitelstvu nebo ve vinohradské záložně jak si to představoval. Pan Houška moc litoval, že přišel po roce 1948 o svoji prodejnu starožitností, která stála naproti jižnímu cípu Hlavního nádraží v Praze. Pamětníci jistě vzpomenou specializovanou prodejnu pian na Museem. Ten dům byl zbořen, neboť zde vede část magistrály na Museem.Zmizela prodejna, budova,zmizel agilní starožitník i jeho bohatství, které chtěl tolik chránit. Nyní už jen Spravedlnost na Věčnosti dostihne všechny ty licoměrníky a lháře, kteří se postupně proměnili v obyčejné trhovce kteří se pramálo starali o přání okradeného starce. Nechť alespoň tento článek, který doplním postupně fotografiemi z mého archivu poukáže na um jeho bratra a na Vladimírovu snahu ochránit památku na něj i na sebe.
Jiří Antonín Votýpka, Praha
30.10.2008