Tvorba a sbírky

Připravuje se! 

Studie nočního osvětlení

Shodou okolností jsme se narodili s Jiřím Vavříkem v jedné soukromé vinohradské porodnici v rozmezí několika dnů.Nikdy jsme se nesetkali.Shodou okolností jsem se přes manželku seznámil s jeho stařičkou matkou. Vyprávěla mi o svém synovi také Jiřím a o jeho uměleckém nadání i o jeho tragickém skonu. Jiří Vavřík byl synem herečky Vavříkové a měl od útlého mládí výtvarné nadání.Chětl studovat malířství na pražské Akademii. Dělal proto vše.Pilně maloval, chodil do lidové školy umění, dělal opakovaně zkoušky na akademii. Bohužel nevyšlo mu to.

perokresba Bethlem

Začal se i živit prodejem obrázků a sádrových odlitků. Byl však dost vážně nemocen a tak v mladém věku zemřel.Mimo doživotního smutku zanechal své matce velké množství, obrázků, kreseb,črtů a kreseb ze školy. Paní Vavříková chtěla to vše vyklidit, nechala si jen několik svých podobizen od syna.To že jsme měli vlastně podobný osud i iniciálky a téměř stejné datum a místo narození, lásku k malířství i místo života mě oslovilo. Když pán mě dal více let života tak jsem si vzal za své zachránit tvorbu Jiřího Vavříka a seznámit veřejnost s jeho tvorbou.Z tvorby,která již skončila doslovně v popelnici jednoho z vinohradských činžáků jsem naplnil jeden kufr vším bez výběru

Plakát  k výstavě na Malostranském náměstí 

.Během pěti let kdy jsem působil jako tajemník lidové strany v Praze jsem uspořádal dvě výstavy. Jednu v Praze 2 na Francouzské ulici č.11 v sekretariátě ČSL Prahy 2 a druhou pak opět v sekretariátě ČSL na Malostranském náměstí v Praze 1.Část obrazů jsem rozdal a další uchovávám dodnes.

Plakát k výstavě v Praze 2

Přesto,že máme stále menší prostor pečlivě uchovávám toto dědictví oblíbeného vrstevníka a kolegy v umění. Na svých stránkách chci seznamovat s dílem Jiřího Vavříka i ostatních mých kolegů a oblíbených malířů.Pokud budu moci během svého zbytku života budu opatrovat díla které jsem dostal nebo za bakšič koupil nebo i našel někde u popelnice. Zaslouží si to. A v komentáři se pokusím přiblížit malíře i jejich díla.

kresba tužkou

Ilustrace křída a pastel

Co jsem napsal o Jiřím Vavříkovi do informací o výstavě:

 Od nejrannějšího dětství projevoval výtvarné sklony a od prvních školních tříd nechtěl dělat nic jiného než být malířem.Prostředí umělecké rodiny ve které jeho matka byla sólistkou- pěvkyní Národního divadla v Praze, časté kontakty se zákulisím uměleckého světa a dobrodružný život jeho strýce cestovatele nejvýrazněji ovlivnily jeho mládí.

Bohužel také intriky, závist,nepochopení ,¨mocenského systému pro uměleckou svobodu velmi radikálně zasáhlo nejen do života jeho matky, ale i do nadějných počátků rozvoje jeho výtvarného talentu.

Urputná snaha splnit požadavky všech těch výběrových komisí pro studium na uměleckých školách středních i vysokých Jiřího Vavříka vyčerpávala na dlouhá léta a přinášela stálá stupňující se zklamání.Během této doby, ale vznikla drobná dílka, která přesahovala rámec školních cvičení.Hrdost a svéhlavost, do jisté míry i vědomí své kvality vedla Jiřího Vavříka k rozhodnutí, že již nikdy se nebude účastnit jakýchkoliv konkurzů, soutěží a kvalifikací. Zhoršující se zdravotní stav jej přivedl v sedumdesátých letech do invalidního důchodu, ale také na pokraj hmotné bídy. Zjistil však že díky svému nadání i pracovitosti může uhájit svoji i matčinu životní úroveň, a tak mnoho času věnoval tvorbě na prodej. Tak vznikají celé cykly obrázků z Prahy a plastických replik i kopií vlastních děl.

Využil i sbírek svého strýce - cestovatele, a vznikly tak stovky replik originálních votivních masek ze střední Afriky, rozšířených i jeho zásluhou nejen v Praze.

Mimo to se věnoval své největší lásce, malbě. Bohužel do dnešního dne se zachovalo v majetku jeho matky jem velmi málo obrazů

.Ty byly po předčasné smrti mistra J.Vavříka v roce 1985 z valné části prodány jeho strýcem, díky věnovány známým a přátelům tak, že dnes je možné jen odhadovat rozsah a úroveň vrcholných děl J.Vavříka.Samostatnou výstavu nikdy neuspořádal.Sami jsme se o to pokusili o Vánocích roku 1992 na Malostranském Náměstí v Praze.

Paní Vavříková před místností s výstavou jejího syna v r.1993.

Další výstavu jsme uspořádali v Praze,Vinohradech na Francouzské ulici a to jako skromné představení jeho grafického díla a bylo to splněné přání osumdesátileté stále truchlící matky, která se chtěla ještě za svého života setkat s oceněním nadání jeho syna.Chtěli jsme uspořádat soubornou výstavu v řádné galerii, bohužel finanční i morální aspekty současné situace v Praze, není nepodobné nepřízni doby minulé, ideologicky nepřátelské talentům naší země, byť už jen v té úrovni satisfakce nezdolných odpůrců jakékoliv totality.