Tvorba a sbírky

Místem, bydliště patříme na Vinohradský hřbitov. Také zde od roku 1945 máme pochovány naše nejdražší z rodiny. Nejen to, jsou zde též mnohé hroby našich přátel, dokonce i spolužáků.

Můj otec ve svých 86.letech sedí na lavičce u našeho hrobu, kde jsou pohřbeni tři moji bratři, dědové a babičky od matky i od otce, teta Květa,setra mé matky a moje matka. Lavičku,kterou jsme nedávno pořídili k hrobu nám zloději ukradli a prodali do sběru. Za jeden kg.litiny z lavičky mohli dostat 3,80! Hrozná doba!

Rodinný hrob dnes,lavička ukradená. Otec nechal od kameníka nechal udělat podstavec pod sochu a kupuje volný hrob vlevo, prý pro mě.Tak mám k narozeninám hrob.

Pomníky se jmény pochovaných. Celkem deset nejbližších příbuzných.

Další nový hrob rodiny. V něm leží od února t.r.můj otec Antonín František

Dole vlevo dva hroby rodiny, tak jak vypadají od června 2008

Nedaleko v urnovém háji má hrob můj strýc Miroslav, bratr mého otce, teta Šťěpánka a sestřenice Jana.

Hrob otce a babičky mé manželky Yvonny roz.Krausové na Olšanských hřbitovech

Nahoře i dole stav po vyčistění svépomocí v březnu 2009

Rodinná hrobka pražského známého restauratéra Waňhy, který provozoval uprostřed Václavského náměstí vyhlášený rybí buffet. Můj děda respektive jeho zámečnická dílna dělala pro tohoto restauratéra řadu zakázek stavebního zámečnictví i některé artefakty na jejich vilu. Například kovového kohouta na střechu vily podle návrhu akademického malíře Aloise Kalvody z Mánesovy ulice na Vinohradech. Děda tehdy zhotovil dva kusy plastiky z silného ocelového plechu. Jedna byla na vile rodiny Waňhů a jednu máme dosud na chatě nedaleko Prahy. 

S přímým potomkem podnikatele Vaňhy jsme se setkali v bydlišti mé snachy v Lukách pod Bezdězem.Dnes se zde pan Vaňha věnuje chovu koní.

Hrob spolužáka ze střední školy Otto Petra, který zemřel v 17 letech 1.11.1966.

Otík jak jsme jej znali  ve škole v jeho sedmnácti letech.

Místo posledního odpočinku spolužáka JUDr.mjr.Dalibora Laboutky, kriminalisty  z Vinohrad, který zemřel v prosinci 2006 ve Španělsku.

Ve východní části Vinohradského hřbitova se kácí stoleté topoly.

Dole hrob Vyšehradského kanovníka P.S.Lába,který mě a moji ženu 20.srpna 1977 oddával ve Vyšehradské katedrále Petra a Pavla.

Dole hrob, kde odpočívá věčným spánkem Doc.PhDr.Karel Malec, vynikající historik, kterého jsem poznal při službě v Čs.straně lidové v Praze2.Cestou od našeho hrobu se často stavím zde. Naproti je též hrob rodiny Doc.Žabky.

Hrob rodiny Doc.MUDr.Žabky ortholaringologa z pražské Všeobecné nemocnice, otce mého spolužáka MUDr.J.Žabky. Doc.Žabka operoval úspěšně mému otci v roce 1967 nádor v oblasti lícního nervu a úspěšně bez následků. Na klinice se docentovi Žabkovi přezívalo "doktor Galén". Jezdili k němu na speciální operace pacienti z celého světa. Jeho manželka ,zdravotní sestra zemřela mladá na nemocniční nákazu. Docent pak se svým otcem vychoval dva syny.

Málokdy se stane, aby člověk ke svým padesátidevátým narozeninám dostal od svého otce vlastní hrob. Nyní si mohu nechat vytisknout navštívenky takto:

Jiří Antonín Votýpka

pamětník a majitel hrobu na Vinohradském hřbitově v Praze

Snacha Monika mi upravuje dosud ubohý ale mj hrob.

Vybral jsem si dokonce i pomník s tím,že na něj nemám a nikdo mi jej nechce koupit.Zkusím jej zhotovit sám.Tvar se mi líbí proto že se na něj nedá nic psát a navíc je to typická kopie smírčího kamene.

Otec s manželkou v dobré náladě s první kyticí na můj hrob.Musel jsem si jí koupit sám.

Hrob dědečka a babičky manželky krejčího Václava Valeše a Růženy Valešové na Olšanských hřbitovech v Praze

Nahoře i dole stav po vyčistění v březnu 2009

Hrob L.Zeligowskweho z polské větve předků Čelikovských z Cecerad

Hrob na Waršavském hřbitově