Tvorba a sbírky

Děda z otcovi strany pan Antonín Votýpka, mistr zámečnický, pocházející ze Zásmuk u Kolína, majitel zámečnické dílny v Praze na Vinohradech v Budečské ulici.

 Pocházel z rodiny zámeckého truhláře Františka Wotypky ze Zásmuk z jedenácti dětí. Podporoval nejen své rodiče ,ale i sourozence. Vychoval dva syny zámečníka Antonína a čalouníka Miroslava a dceru Boženu provdanou Smržovou - úřednici z Vršovic. Na obraze (olej na plátně 20x30 cm) je zpodobněn ve věku cca 50 let, pozadím je jeho dílna  jak jí znal jeho vnuk.

Můj otec Antonín, vyučen jako řezník a strojní zámečník spolumajitel zámečnické živnosti "Votýpka a syn"v Praze na Vinohradech.

V roce 1952 ¨musel ze živnosti odejít do továrny Technometra, kde se stal mistrem ostřírny. Měl s manželkou Boženou čtyři syny, a je náruživý zahrádkář - ovocnář i ve svých 87.letech. Na obraze - olej na dřevěné podložce (50x100 cm)je  jeho ovocnářův sen.

Moje matka v 56 letech (olej na plátně 40x30 cm). V pozadí Konopiště u Benešova.

Moje matka rozená Čelikovská pochází z rodiny syna statkáře z Pecerad u Benešova. Měla další dvě starší sestry Miloslavu a Květoslavu.  Narodila se v Dolním Hradišti u Plas, kde její otec sloužil jako četník. Po přestěhování vyrůstala v Benešově u Prahy, kde vychodila gymnásium, později bydlela s rodinou v Praze Strašnicích, kde pracovala jako úřednice u firmy Kraus, později Mayer a synové - továrna na dámské prádlo.

Ve všech variantách erbu rodu jsou tři podkovy,modré a stříbrné pole štítu.

Sebusin

 Měla čtyři děti, pracovala až do důchodu jako fakturantka Středočeských tiskáren v Praze v ulici  V jámě a Ve smečkách. Pochází z  evangelické prastaré rodiny pánů ze Sebusína, po roce 1492 rod Pánů Želinskych ze Sebusína.

Rodový znak rodu Belina - Zelenski - Zelikowski

 Po Bílé hoře odchází rodina roku 1622(1626?)po konfiskaci majetku do Polska (možná až do Litvy) a zde přijímá jméno Zeligowski, při neznámé příležitosti přichází do Čech(kolem r.1863)kdy jeho příbuzní jsou vězněni a deportování za povstání proti Rusům na Sibiř a počešťuje své příjmení na Čelikovský. 

Nejznámější z rodu general Lucjan Zeligowski, který osvobodil Litvu v povstání Poláků proti Rusku.Jeho rodiče zahynuli v ruské internaci.

Děda Josef Čelikovský z Pecerad, oficiál Zemského úřadu v Praze

Potomky rodu kteří utekli z Polska nalézáme jako statkáře v Týnci u Benešova.Otec mé matky Josef Čelikovký je synem statáře z Pecerad. Moje matka ze strany své matky pochází z rodu kováře Sládka v Ládví. Matka  milovala češtinu,uměla dobře německy a rusky, byla náruživá čtenářka a dobře zpívala.

Josef  Neipperger, michelský baráčník narozený v Kuří u Říčan,syn Antonína Neippergera potomka z rodu hraběta Adama Adalberta Neippergera, druhého manžela arcivévodkyně Marie Luisy Habsburské byl děda mého otce.

Marie Luisa Habsburská druhá žena A.A.Neippergera

Museum Parma,Italie

Rodový erb rodu Neipperger v Německu na jednom ze zámků patřících rodu.

Posmrtný odlitek ruky hraběte A.A.Neippergera v italském museu  v Parmě

Josef Neipperger(Příjmení bylo během staletí psáno různě i komoleno, německy, francouzsky i italsky,dokonce i česky: Neiperg, Neipperg, Neipperg, Neiperger, Neuperg, Neiberg, Neuberg, Najperk,a italsky Montenuovo, vše vyjadřuje vlastně novou horu). Z ethymologického jazykového hlediska je jméno zkomoleninou slova nový = Neu (později nei) a hora, případně úkryt  der Berg ,-bergen, tedy sídlo Nová hora nebo nový úkryt. Koncovka -ger je v němčině množstevní přípona především v němčině "české" jak uvádí J.S.Tomíček v České mluvnici z r.1858 (str.96,94) nebo koncovka -er upřesňuje specializaci jak je tomu např. backen - péci a der B"acker - pekař. Nelze opominout ani nepřesnost v psaní matrik uvádění jména latinsky atd.a následné opisy v různých dobách kdy se dávalo více na pravopis latinský, německý nebo český. Na třech rodných listech a oddacím listě z doby, kdy žil Josef Neipperg je uvedeno toto jméno vždy jinak

http://wiki-de.genealogy.net/Neuberg_von_%28Familienname%29#Varianten_des_Namens

Josef Neipperger byl podnikavý člověk v době, kdy se seznámila jeho dcera, moje babička s mým dědou vlastnil dům a pozemek ve Vršovicích. Pro svého zetě zřídil první tržnici nábytku ve Vršovicích v Palackého ulici. Poté koupil pozemky v Horní Krči v místě, kde kdysi končila tramvaj a provedl zde novostavu tří sousedících činžáků. Dva domy prodal a ve třetím žila jeho rodina.Ve stáří trpěl velmi rakovinou střev a proto se zde v pokročilém věku zastřelil. Domy z 20.let minulého století zde stále stojí. S mým dědou a právníky se domáhal navrácení rodinného majetku - domu na Václavském náměstí - "Dům na Košiku", který po vítkách jejího syna jak se špatně starala o něj ,když musel dřít jako nádeník u sedláka v Kuří na císařském statku,  věnovala  matka -kněžna římskokatolické církvi. Antonín Neipperger pak byl příznivcem, snad i zakladatelem  Sociální demokracie v Rakousku - Uhersku.

Hrabě Adam Adalbert Neipperger,původem ze starého panského německého rodu z pomezí Německa a Švýcarska, maršál habsburského vojska,velvyslanec

ve Švédsku,vrchní hofmistr ve Vídni, druhý manžel arcivévodkyně Marie Luisy, milovaný hofmistr v ïtalské Parmě,kde je pochován a má ve zdejší katedrále sochu v nadživotní velikosti. Památky na něj jsou ve zdejším museu.  

Babička, matka mé matky, Božena Čelikovská, rozená Sládková z Ládví.

Pocházela z několika sourozenců kováře z Ládví. Můj děda Josef Čelikovský si vybraj babičku jako místní krasavici bez ohledu na přání jeho otce statkáře, který spíš chtěl sňatkem nejstaršího syna zvětšit  grund v Peceradech. Babičku jsem nikdy nepoznal jen z vyprávění vím, že byla  věřící, hezká, vzdělaná, skromná a hodná. Mimo své tři dcery vychovala i vnuka jedné z dcer, která jej měla za svobodna. Zemřela mladá v 56 letech, na mrtvici právě po rozčilení s velmi agilním vnukem. Měla starosti nejen s dětmi a nedostatkem peněz (děda byl četník,potom zkrachoval jako hostinský v Benešově  posléze byl nižší úředník) Když se vypracoval její manžel na post vrchního oficiála Zemského úřadu v Praze a peněz bylo víc nebyla však již živa. 

Praděda František Wotypka

Praděda z otcovi strany byl zámeckým truhlářem v Zásmukách.Mimo práci na zámku měl vlastní truhlářskou dílnu v domě čp.208, který patřil jeho manželce. Praděda František byl velmi vysoký na svoji dobu měl bez několika centimetrů 2 metry. Ke stáří se trochu hrbil, miloval syrečky přivážené od svého syna z Prahy. Jeho otec byl také truhlář bydle nedaleko v panském domě blízko pivovaru. Narodil se v roce 1948 a zemřel v roce 1926, leží na Zásmuckém hřbitově údajně tam, kde je dnes hrob statkářské rodiny Vejdělků ke kterým se provdala jedna z jeho dcer.Praděda byl otcem jedenácti dětí.