Tvorba a sbírky

Můj problém s Votýpkou.

Nadpis je trochu nepochopitelný, neboť sám jsem nositelem tohoto příjmení.Teprve Internet a všelijaké vyhledávače mi přiblížily řadu nositelů tohoto příjmení a jejich aktivity . Od malička mi nějak nesedělo příjmení, vlastně ani jméno. To moje maminka, která měla v rodině dvě hezká příjmení Sládkové a Čelikovský si vybrala manžela i příjmení pro sebe a své děti. Bylo mi jasné proč. Otec v mládí byl opravdu fešák, zdravý, sportovec a uměl dělat. Měl rád děti a bylo na něj spolehnutí. To konec konců zdědil i po svém otci, také po svém dědovi i pradědovi. V rodě Votýpků , pokud známe byli samí truhláři a zámečníci, a ne jen tak nějací. Vždy trochu  také přidávali svého  umění do řemesla a tak výsledkem byla umělecká  truhlářská a zámečnická díla za která se dodnes nestydí ani zámky ani honosná sídla boháčů.Také je ale pravda, že mnohé rodiny rodu s příjmením Votýpka měli hodně dětí, jak dcer tak synů. Ze synů pak zase byli truhláři, zámečníci  i cukráři , ševci, ale i zahradníci a farmáři. Většinou řemeslníci.V poslední generaci se to nějak změnilo. Máme jen jednoho řemeslníka, lesník svoji profesi neprovozuje, já jsem rodinou tradici zradil stejně jako můj nejmladší syn, oba pracujeme jako laboranti. Ale po řemeslu toužím, a lecos  z něj umím, smekám před pány opravdovými řemeslníky, ale v poslední době u nás mohu nechat stále na hlavě

Asi to není příliš správné když se chlubím tradicí řemesla v rodě a dokonce považuji řemeslo za něco lepšího než daleko lákavější profese, hlavně dnes. Ještě k těm jménům. Přiznávám, že jsem pošilhával jako malý kluk po krásnějších příjmeních, čas to nějak zavál, změnil a já nejen, že jsem si zvykl, ale mám to příjmení rád a považuji jej za vlastnictví naše, našeho rodu.Dlouho bylo vysvětlením toho proč máme takové příjmení chování mé prababičky ze Zásmuk. Byla známá tím, že z drobných větviček vázala ¨množství malých otýpek, které sloužili jako žádané topivo především při vaření.

 Aby to byla správná stopa bylo by nutné, aby zkušenost vázat otýpky předavali muži toho jména několik století od Rokycan až do Zásmuk.

Čím dál více se setkávám s lidmi, které nosí „naše“ příjmení a přitom nejsou z  Zásmuckého rodu. Dost mě to deprimuje. Navíc, když se setkám ještě i  se stejným jménem a dokonce ještě v oboru, který desítiletí dělám a kde se v publikacích uvádí jméno a příjmení dost mě to štve. Je to jistě naivní , ale považte. Vždy jsem odmítal jakoukoliv „pomoc“ – protekci ve škole, v práci atd. Vše jsem chtěl udělat originálně a sám bez cizí pomoci. To je už naše nátura. Taky jsme na to „doplatili“. Sice jsme lehce neabsolvovali všechny potřebné stupně škol a nestalo se z nás „něco“ díky vlivu našich rodičů, známých a jiných vlivných osob, zato nemusíme dodnes nikomu děkovat za nic co jsme dostali „zdarma“. Vše jsme si vydřeli, nic neopisujeme, nekrademe, zůstali jsme na „základní“ úrovni, ale zato na úrovni originální, naši. To je na co jsem opravdu  hrdý. Vím je to ješitné a i snad sobecké, je v tom furiantsví

tvrdých českých hlav. Budiž.

Ještě k těm příjmením. Když jsem byl v šedesátých letech se školou na povinném chmelu v Kněževsi a s ostatními kamarády jsme něco provolávali na náměstí, přišla na nás hlídka VB a kontrolovali nás. Mezi příslušníky byl jeden policajt a ten když se dozvěděl, že se jmenuji Votýpka ,tak se ke mně hlásil, že on je také Votýpka a já měl ostudu. Vůbec jsem jej neznal.

Další podobnou příhodu jsem zažil při své svatbě, když na Vyšehradském proboštsví nám účastníci obřadu přáli do nového života, tak mě najednou začal líbat nějaký menší pán s tím, že prý je také Votýpka. Otec říkal, že snad opravdu byl z rodiny. Jemu podobný, téměř jako jeho bratr byl jeden člen Čs.strany lidové, který mi občas chodil plivnout na výklad sekretariátu, a tak dával najevo svúj nesouhlas příklad s nástěnkou atd. Býval učitelem v Jedličkově ústavě, tam jej vyhodili, že bral dětem pomeranče. Jmenoval se též Jiří ale jiného příjmení. V jeho kartě z minulosti jsem s hrůzou později  zjistil, že si nechal úředně změnit jméno z původního příjmení Votýpka na jiné

.

Další příhoda. V jednom čísle Večerní Prahy, kdysi velmi oblíbeného večerníku Pražanů byla zpráva, že konečně byl zadržen známý podvodník z Prahy Vinohrad nějaký Antonín Votýpka,ročník XX.Vše souhlasilo s jménem mého otce, dokonce i rok narození byl stejný.Matka se v redakci ohradila. Později se to vysvětlilo. Jak to bylo možné? Jednou u nás zazvonil nějaký“slušný“ pán, mluvil s otcem a na něco se ho vyptával.

 Pak mu sdělil že je také Antonín Votýpka ,ale z Kladna, a že se dokonce narodil ve stejný rok jako otec.. No nic odešel. Nikdo, ale nevěděl, že se na policii přihlásil na adresu mého otce. Byl to protřelý kriminálník na kterého opět čekal další výkon trestu a tak zanedlouho přišli k nám domů policisté a požádali otce, aby už konečně nastoupil do vězeni..

Před nějakým rokem byl v televizi seriál o významných kasařích u nás. V jednom díle jsem se nestačil divit.Nějaký zámečník s příjmením Votýpka z Prahy patřil v První republice  ke špičkovým kasařům. Zneužil své řemeslo a kradl. V pořadu též bylo sděleno, že dotyčný kasař těžce snášel  novou konkurenci aktivnějšího kasaře, který se v jeho rajónu objevil. A tak jej udal na policii. Sám dostal milost a prý zbytek svého života zase byl početným zámečníkem. Vzhledem k tomu, že děda i otec byli zámečníci z Prahy Vinohrad a měli příjmení Votýpka, mohlo se to vykládat všelijak.

A nakonec. Od své plnoletosti jsem byl hrdým členem Čs.strany lidové, ve třetí generaci naší rodiny. Po roce 1989 mě požádali, abych pomohl demokratizovat naší politiku. Bývalý lidovecký tajemník v Praze 2 byl po „Sametu“ na Cibulkově seznamu, tak jsem nastoupil já jako nový – čistý tajemník . Pět let jsem se snažil ze všech sil propagovat novou  lidovou stranu a její kandidáty, na sekretariátě jsem trávil 10-12 hodin, fotil, maloval jsem  nástěnky dělal, akce na náměstích, děti mě skoro neznaly, když tak jen při vylepování plakátů a akcích lidovců, kde dělaly nával. Nakonec jsem vedl ještě Prahu 10 a Pražský sekretariát. Byl jsem sociálnějšího  zaměření než se tehdy „překabátníkům“ líbilo a tak se mé názory se odlišovaly i od názorů tehdejšího předsedy Josefa Luxe, který podle mě bojoval hlavně a jen za sebe. Nenalezl jsem pro své názory podporu a tak jsem odešel jak ze zaměstnání tak z řad členů strany. Co čert nechtěl předsedkyně obvodu hned sehnala dalšího Votýpku, nějakého ing., který se objevil i na kandidátních listinách a mám zjištěno, že dostal některé z hlasů našich členů, kteří se domnívali, že se jedná o mě.

rezignační dopis na funkce v KDU-ČSL s uvedenými důvody,1996

Raději používám nyní i druhého křestního jména které jsem dostal při křtu po kmotrovi. Jsem tedy Jiří Antonín. Za to jsem byl již několikrát peskován. Několikrát mi nevydali doporučenou poštu, na občanku mi nechtěli dát druhé křestní jméno  a dokonce když jsem psal do zdravotnických novin napadla mě čtenářka zda nejsem nějaký Rus když používám u nás dvě jména a to druhé po otci.

Tak pozor na záměny, někdy to může být nepříjemné.

Váš Jiří Antonín Votýpka, z Prahy Vinohrad – zdravotnický laborant, tak je moje identifikace úplná.