Tvorba a sbírky

Rodný dům otce čp.246 Vršovice, první poschodí uprostřed.

Otec Antonín František Votýpka.

Bylo mi dopřáno abych mohl čerpat mnoho jeho vzpomínek do mých šedesáti let. Měl jsem to štěstí, když to porovnám s jinými osudy. Můj otec sám užil svého otce jen po čtyřicet jedna let, svoji matku jen do svých 34 let. Díky Bohu za takový dar, ale ani ¨těch šedesát společných požehnaných let mi nestačilo.Před necelými dvěma měsíci jsme otce pohřbili do hrobu na Vinohradském hřbitově, vedle našeho rodinného hrobu kde leží jeho manželka, rodiče i jeho tři děti moji sourozenci. Nikdo z nás nevěděl o novém zákonu našich chybujících poslanců, kteří určili, že do hrobu se může opětovně pohřbívat až za deset let. Dosud to bylo tuším tři roky. Důsledky byly hrozné. Ještě,že otec jako by to tušil koupil vedlejší opuštěný hrob. Ale hrůza. On který dbal na obložení hrobu, řádný pomník a všechny doplňky jako kamenné sloupky a vázy je nyní pohřben do prostého hrobu, ani se mi to nechce říci pod kus neupraveného prostého trávníku bez pomníku i obložení.

Dva hroby rodiny Votýpkových, nahoře nově odpočívá můj otec, ještě bez obložení a pomníku.,dole dva snímky již  hotové.

Ještě než byl pohřben udělal jsem vše proto, aby brzy byl i jeho hrob a právě jeho hrob byl vzorový. Každý pátek jsme se s otcem scházeli kolem čtvrté hodiny odpolední a poté jsme šli k nám domů do Budečské ulice do bytu, kde otec prožil větší část svého života. V domě byla v suterénu dílna jeho otce, svého času společné zámečnické živnosti. Už tomu tak není a nikdy nebude, zůstaly mi jen vzpomínky, které raději zaznamenám na tento papír, než je zapomenu.

Otec se narodil jako třetí dítě v dodnes stojícím činžovním domě ve svahu Ruské ulice, kdysi Palackého třídě čp.246 v prvním poschodí v prostřední místnosti domu majitelů Svobodových. Když se otec měl narodit tak jeho otec,můj děda šel pro porodní bábu. Cestou se stavil v hospodě a když nakonec porodní bábu přivedl ležel již malý Antonín pod stolem zbaven pupeční šňůry a pečlivě zabalený do zavinovačky. Jmenovec svého otce byl pokřtěn v starobylém vršovickém kostelíku sv.Michala. Byl zdráv, dobře prospíval k radosti rodičů, hodně sportoval ve Vršovickém Sokolu.

Skupina Vršovického Sokola - žáci

Rád vzpomínal návštěvu pana prezidenta T.G.Masaryka při nácviku žáků na Sokolský slet, zvláště na to, že otce pohladil po hlavě a podal mu ruku. Z této návštěvy se uchovala v rodinném archívu fotografie.Otec se pravidelně účastnil všech akcí a letních táborů Vršovického Sokola.

Rekreace dětí živnostníků z Vršovic v Běstvině

V rámci společenského života ve Spolku Humanita a jiných se účastnila celá rodina různých akcí ve Vršovicích

Divadelní akce Humanity Vršovice

Bratr Míla a můj otec v divadelním představení

Dědeček otce Josef Neipperg, baráčník Vršovický zřídil pro svého zetě mého dědu Antonína Votýpku v domě čp.246 Tržnici nábytku a své dceři matce otce též prodejnu nábytku na Francouzské ulici č.21.

Tržnioce s nábytkem Vršovice Palackého třída

 Protože otec i matka byly v obchodě celý den přijali služebnou na hlídání dětí. Byla to hodná a velmi věřící dcera hajného nevím již odkud. Babička a zmíněná služebná vychovaly z otce pevného věřícího katolíka.

Babička, otec a teta Božena a jejich vychovatelka, dcera hajného

 Do posledního dne se před každým jídlem pokřižoval a pronesl krátkou motlitbu, když jsme míjeli kostel nebo sochu Spasitele vždy smekl a poklonil se. Zdá se, že obchodování vynášelo protože si rodiče mého otce mohli pořídit i reprezentativní automobil od továrníka Waldese i se šoférem. Z vyprávění vím, že velmi často chodila celá rodina na vltavskou plovárnu Žluté lázně.

Každý týden v létě na Žluté lázně, uprostřed teta, otec a babička

 Z otce se stal výborný plavec a svá dorostenecká léta strávil s členy osady Šedých vlků na Berounce blízko Kazína.

Otec mezi nejlepšími plavci žáků ve Vršovicích

Otec jako pohledný mladý muž nevynechal jedinou taneční zábavu, stal se z něj vynikající tanečník. Ze společenských zábav mu do stáří zůstala záliba oblékat se do společenských šatů a dbát na svůj zevnějšek.

Každou příležitost k tanci moji rodiče využili.

 Šanci u něj měl jen takový muž a žena, kteří se uměli dobře oblékat a dobře se chovat ve společnosti. Od mládí patrně vlivem služebné z hájovny měl otec zálibu v pěstování zpěvných ptáků. To se příliš nelíbilo, snad jen ten nepořádek, kteří opeřenci umí kolem sebe udělat, pořádkumilovné babičce a tak často našel otec dvířka od klícky otevřená a zpěváčky pryč. Babička jim darovala svobodu a tak otec si musil ušetřit na nové. Záliba mu zůstala do dospělosti, neboť byl náruživým chovatelem holubů, slepic a králíků. I další záliba – zahrádkářství se dá vystopovat do jeho mladých let. Jeho děda rád kupoval nemovitosti. Po činžáku ve Vršovicích, vybavení dvou obchodů s nábytkem, koupil též pole v Krči, kde začal stavět tři činžáky.

Bratr Tóna na houpačce na zahradě dědy na Pankráci

 Na sklonku svého života koupil ještě Josef Neipperg své dceři parcelu na Pankráci. Zde se postavil přízemní dům, dílny. Zůstala i dost velká zahrada, kde se pěstovaly

Na Pankráci vyrostly i byty a nakonec i továrna na obalové materiály

třešně, meruňky,jablka, hrušky,jahody i květiny. Zde patrně získal otec dobrý vztah k zahradničení a získal také potřebné dovednosti. Zahrádka to byl jeho hlavní životní láska po rodičích, manželce a dětech. Rodiče chtěli všem dětem tj. mimo mého otce ještě jeho sestře a bratrovi zařídit živnost jako zabezpečení jejich budoucnosti. Pro mého otce vybrali řeznictví.

Otec jako třetí zleva, učeň u J.Albrechta ve Vršovicích

Tak se otec učil řezníkem v řeznictví Albrecht ve Vršovicích. Jeho bratr pak se vyučil čalouníkem a otevřel si živnost nedaleko rodného domu a řeznictví, kde se můj otec vyučil.

Otcova širočina se zachovala v mých sbírkách dodnes.

 Otec jako řeznický učen dostal dobrou školu.

Podle jeho vyprávění dost dřel, ale naučil se v řemeslu vše potřebné a rád o tom mluvil. Jeho bratrovi zařídili čalounictví.  Když se otec úspěšně vyučil ,chtěl jít dál studovat veterinářství.

 Místo toho mu nabídl jeho otec, aby s mu pomáhal v jeho zámečnické dílně, kde práce přibývalo a dědovi roky také. Tak se otec ještě tři roky učil zámečníkem a pak se stal společníkem v živnosti Zámečnictví Votýpka a syn na Král.Vinohradech v Budečské ulici.

Dílna dědy v Budečské ulici ve 30.letech minulého století

 Protože byl zdatným řezníkem se silou jednou ranou zabít býka ,pomáhal známému řezníkovi panu Alfrédovi Stupkovi v jeho obchodě ve Slezské ulici. Otec se narodil v roce 1921 to je v ročníku, který byl nuceně nasazen na práce v Reichu během německé okupace.

Otec odjel jako zámečník se svářečskými zkouškami do Neu Ulmu do fabriky zakladatele nac.strany Streleho. Zde pracoval jako svářeč. Každý den dostávali rozbité tanky z fronty, které bylo nutné brzy spravit. Otec odmítl bydlet v lágrových ubytovnách a chtěl se ubytovat v Ulmu sám. Podařilo se mu to kupodivu v nejstarším hotelu v Ulmu společně s několika také nuceně nasazenými Francouzi.

 Musil však sám platit nájem a dopravu do práce. Rodina vlastnící hotel byla odbojářská , poslouchalo se tam zakázané vysílání z Londýna a tak se tam nuceně nasazeným žilo volně a dobře. V době spojeneckých náletů bylo i v Ulmu zle, umíraly zde stovky obyvatel a dokonce se zde popravovali i příslušníci rodin německých vojáků, kteří se vzdali a dostali se do zajetí. Často vzpomínal též na příjezd maršála Romela do Ulmu, kde spáchal sebevraždu v bubově kam se chodil otec pravidelně sprchovat. Relativní volnost otce v Ulmu a slušná mzda  mu umožnovali nakupovat potraviny, které potom nosil ruským zajatcům, žijícím v přísném lágrovém režimu. Z Prahy otce zásobovali nedostatkovým jídlem přímo ze řeznictví pana Stupky tak, že otec byl tím pověstný. I továrník Strelle vtipkoval jak si Češi žijí, když otec dostával z Prahy vlakem ještě teplou pečenou husu a salámy. Když nechal poslat bedínku nedostatkových pomerančů německému továrníkovi stoupl v ceně. Při sílících náletech spojenců bylo i v Ulmu zle .Otec předstíral nemocné srdce. Jeden nacista z pracáku v Ulmu otci pohrozil koncentračním táborem za vyhýbání se vyhýbání se pracovní povinnosti Reichu. Zachránil jej starší německý lékař, který vše pochopil a prohlásil otce za kardiaka. Otec odjel na „ léčení a zotavenou „domů. Zároveň se již jasně  blížil konec války, a zpátky se mu již do říše nechtělo. Můj děda požádal jednoho známého žida, který naoko pracoval pro nacisty a uměl výborně německy. Ten se po telefonu vydával za tatínka mého otce a  zavolal přímo fabrikantovi Strellemu a dohodl, že již otec již  nemusí zpět. Zde na pražském velitelství Vermachtu to vyřešili dva pytle brambor, které byly tehdy zvlášť nedostatkovým zbožím. Otec je mohl ještě na podzim roku 1944 oženit což byl další argument proč se nemůže vrátit do Německa.

Pozdrav spolunasazených v Reichu

Poté o pracoval v dílně u svého otce jako společník do roku 1952 ,kdy byl násilně nasazen do fabriky Technometra jako strojní zámečník.

Padesátá léta, živnostníci do výroby!

 Časem se zde stal mistrem ostřírny, výborným pracovníkem i člověkem ,kterého měli všichni rádi, komunisti i antikomunisti a kterého znali jako výborného zahrádkáře. Po roce 1945 se účastnil půlroční náhradní vojenské služby, kdy byl ve strážním oddíle hlídající nacistické zajatce v Terezíně a v Litoměřicích.

V době vojenské služby ve strážním oddíle v Terezíně, kde byli soustředěni zajatí nacisté.

Při vojenské službě se seznámil s kolegou panem Kalouskem příštím generálním ředitelem kovoobrábějících závodů TOS Hostivař.

Ve vojenské jednotce v Litoměřicích-

Společně se svojí manželkou Boženou rozenou Čelikovskou prožili krásný,dlouhý život, přičemž byli jeden na druhém závislí a měli se rádi.

 Matka zemřela v roce 2002 v 83.letech, otec ji přežil o necelých pět let. Celých pět let s dojetím vzpomínal na manželku a řekl bych, že právě žalem  zchřadl jinak by se dožil těch vytoužených sta let. Po svatbě žili moji rodiče v bytě rodičů otce v Budečské ulici 27. Zde se narodil jejich první potomek v květnu roku 1945 Antonín- Toníček. Moje matka gravidní aktivně prožívala květnové povstání, dokonce mohla přijít o život na náměstí Míru kulkou odstřelovače z pravé kostelní věže. Během pražského povstání otec chodil s oddílem revoluční gardy a jako zámečník otevíral byty po nacistech nebo otevíral byty kde se nacisti schovávali. V této souvislosti vzpomínal na nějakého černocha Hariho a jiné, vzpomínal i zvěrstva, kterých se  dopouštěli naši revolucionáři. Vzpomenu je útržkovitě vraždu rodiny v novostavbách naproti jihovýchodnímu konci Olšanských hřbitovů, vyvraždění mladých příslušníků Vermachtu u Vinohradské sokolovny za to,že se některý z nich zasmál, upálení nacistických úředníků na Václavském náměstí a v ulici V jámě, ponižování Němců tím, že musili jíst na Mírovém náměstí zem a popravu Němců ruskými vojáky,kteří si museli lehnout na silnici v Belgické ulici nedaleko vyúctění na nám.Míru. Vždy litoval mladé životy i když připouštěl, že je to mnohdy jen pomsta trpících. Z této doby jsem nalezl mezi zděděnými věcmi i památku – prostřelený zámek samopalem právě ze Soběslavské ulice.

První dítě Toníček ve dvou měsících ve spánku v bytě Budečská ul.zemřel. Konstatoval to rodinný lékař, prý věděl o srdeční vadě od začátku, ale nechtěl mladé rodiče děsit.

 Rodiče se odstěhovali do vybombardovaného bytu ve Slezské ulici č.4. Byt na vlastní náklady opravili a rekonstruovali. Zde se jim narodili další dva synové v roce 1946 syn Antonín – Tóna a já Jiří o dva roky později.

Dobrý táta pro své děti

V té době otec pracoval v továrně a odpoledne přicházel k dědovi do dílny a pomáhal mu. V té době byla řada udavačů, kteří vytrvale oznamovali, že otec chodí na melouchy. Nic se neprokázalo, ale poskvrnu u mocipánů měl. Děda držel živnost až do roku 1962 otec mu stále pomáhal. Zahrádka to byla otcova láska.

Původní montovaná chata vyrobená v dědově dílně

 Zamiloval se do různých odrůd jabloní, hrušní a jiných ovocných stromů. Na poměrně malé zahrádce vysadil snad stovku odrůd jabloní. Měl tam i takové rarity. Například k běžné odrůdě jablka Matčino se mu podařilo vysadit na zahradě i Otcovo atd. Tolik stromků mohlo být na malé zahrádce proto, že většinou pěstoval zakrslé formy stromů. Jako první v celém svém okolí začal na Suchdole už od roku 1955 začal pěstovat meruňky.

Zahrada v padesátých letech minulého století

 Místní se posmívali. Ale otec mimo znalostí měl i štěstí. Naše zahrádka leží na konci obce sevřená tehdy jen poli. Zde bylo na jaře vše zpožděné o několik dnů. Tak této výhody otec využil spolu s poctivým bílením kmenů vápnem, že pozdržel kvetení meruněk o několik rozhodujících dnů. A výsledek se téměř každý rok dostavil v obalených stromech meruňkami. Otec pěstování metuněk na okraji Prahy ještě vylepšil tím, že podle akademika Bohumila Němce začal pěstovat stromy meruněk ze semenáčů zdánlivě z pláňat.

Dříve byla zahrada na konci obce, kolem byly jen pole.

Tvrdil, že meruňka je v 90 % případů pravokořenná a že se věkem zušlechťuje. A nakonec prý, když bude některá z velkého počtu pravokožených budou plody právě výborné na zaváření. Vše se časem potvrdilo. Potom otec radil i zahradníkům, místním zahrádkářům, sousedům i jeho spolupracovníkům v továrně.Zahrada samozřejmě sloužila pro rekreaci celé rodiny.Zde jsme vyrůstali tři bratři Votýpkové.

NA zadradě jsme vyrůstali prakticky celé dětství.Bratr Tomáš, který se dožil pouze 3 let věku na houpačce, kterou nám vyrobil otec.

 Dnes je to padesát pět let od začátků jeho ovocnářství a stromy stále plodí. Samozřejmě jak sám říkal ty zákrsky již měly být před čtvrtstoletím vykáceny a nahraženy novými.

Jak říkal ale to je už práce jen pro mě a mé děti.Otec mě v posledník letech podporoval, abych si vzal zahradu za svou. Víte, byly doby, kdy jsem pracně zhotovil záhon, vysázel a pak za týden jsem přišel a otec jej zrušil nebo použil pro sebe. Tak to bylo i s mojí skalkou i se školkou. Pak mě to přestalo bavit a tak jsem na zahradě maloval a prováděl veškeré zednické práce které jsem se jako stavební technik naučil během vojenské služby na Slovensku.

Chata na zahradě dnes

Nyní se chystám na památku otce zahradu rekultivovat a zachovat zahradu co to půjde pod názvem Antonínova, v budoucnu třeba i uprostřed města.Otec vysadil na zahradě tři ořechy. Jeden sázel s bratrem Antonínem na východním konci zahrady. Položili pod jeho kůlový kořen velký balvan. Ořech opravdu neroste moc do výšky a má vynikající podlouhlé ořechy.

 Vedle zasadil otec koupenou odrůdu Kolářův ořech.  Jako strom je  největší na zahradě, ale také každý rok přináší několik desítek kilogramů dobrých ořechů.Protože větve přesahují zahradu sklízí úrodu řada místních.

Třetí ořech má svoji historii. Je to ořech papírák obrovský , velký jako ženská dlaň. Ale moc nevydrží. To je ořech, který otec přivezl od strýce Bedřicha ze Zásmuk od Kláštera.

Domek Bedřicha Votýpky v Zásmukách odkud pochází dva ořechy na naší zahradě.

 Zasadil jej na západní stranu zahrady, ale tak nešťastně, že při pozemkových úpravách by ořech byl v zahradě souseda. Ten se na něj již třásl. Byl již velký a rodil. Otec jej na jaře vykopal a zasadil na drou stranu tj.severní část zahrady.

 Zde se kupodivu ujal, plodí ale také se láme při prudkých poryvech větru ze severozápadní strany. Pokud se týká přesazování nepřesaditelných starých stromů měl otec neuvěřitelné štěstí. Když nám stát vzal zahradu na Pakrácké pláni rostla tam již 30 let menší meruňka. Otec se rozhodl ji přesadit. Vykopal ji a vezl strom v otevřené ještě staré tramvaji v tzv. vlečňáku. Průvodčí se mu smál a tvrdil,že takový strom už nelze přesadit. Otec opět měl pravdu. Tato dnes již dnes 70 let stará meruňka rodí ze všech nejvíce a nejchutnější ovoce.

Právě (letos) kvetoucí sedumdesátiletá meruňka na naší zahradě.

Jako naschvál jako svoji vizitku ji otec zasadil blízko plotu u frekventované cesty. Je to opravdu krásná reklama dobrého zahradníka když je meruňka obsypaná tak, že je nutné všechny větve podepírat. A ta chuť. Holt zahradník. Otec si před několika lety stále lačný po nové půdě pronajal kousek neúrodné písčité a olejem z transformátoru prosáklé země. Na tom kousku vytvořil během několika let nový ovocný sad.

Na písku zde vyrostl krásný smrk – pančič s větvemi až k zemi, dnes již nejvyšší z celého okolí.

Též zde rostoucí meruňky, jabloně, líska broskoně, špendlíky i nektarinky s třešněmi zde rostou tak, že je nestačíme ani ořezávat. Možná, že důvodem je zde pod zemí protékající pramen z Horoměřických vršin a směřující do Tichého údolí v Roztokách. Přišlo se na při budování kanalizace. Z naší zahrady, respektive z pronajaté zahrádky vytékal poměrně stálý a silný pramen vody.

 Byl zaveden do neukončené kanalizace ale v naší zahrádce zásobuje vláhou řadu bujně rostoucích stromů.To je otcovo království, které nedávno opustil, aby se věnoval nebeským zahradám. Prozatím se pokusím jej zastoupit já i když mi již mladistvé síly opouští také. Otec vynikal v i v pěstování pokojových rostlin. Vypěstoval všechnu a do obrovitých rozměrů. Kdysi úspěšně pěstoval i králíky nejvíce české strakáče a belgické obry.

Pro králíky jsme zhotovili pojizdný výběk i s králíkárnou

Králíkárna, která dovolovala volný pohyb řadě králičích rodin

Jeden z pěstovaných králíků, čtyřměsíční samec belgického obra

Bylo jich tolik, že nám to už nechutnalo. Také moje matka nadávala,že hnůj v létě smrdí. Slepice zase nechávali zase všude po zahradě trus a všechno rozhrabaly a holubi vždy odlétli. Tak ještě po pěstování sojky,husy a psů zůstala na pěstování přijatelnější zeleň.  Otec byl velmi dobré povahy, měl rád život a svoji rodinu. Snažil jsem se od něj všemu naučit, moc jsem toto ještě nestačil.

Dědův dort při jeho šedesátinách.Do konce jeho života bylo takových narozeninových dortů 26!

Například co mě mrzí otec uměl dokonale roubovat a očkovat. Mě se to nepodařilo.Prý jemu dokud kouřil, a kouřil dost Globusky, Partyzánky a Lípy nejméně do svých padesáti let každý den 20-40 cigaret,dokud tedy kouřil nešlo mu roubování, nic se mu neujalo. Prý jakmile přestal vše šlo dokonale. Musím to vyzkoušet.