Tvorba a sbírky

Jedovaté dřevo, ale krásné, se světlým lemem pod kůrou.Na dlouhověkém tisu je vše jedovaté, jehličí, pecky,dřevo i stín pod tisem vám může způsobit potíže i smrt.Jen oplodí, výrazně červené je jedlé ,ale jen bez pecek.

foto Jan Votýpka

Tis se dožívá s olivovníkem nejvyššího věku ze známých dřevin. I u nás jsou jedinci přes tisíc let staří.

Toto je průřez kmenen 40 let starého tisu, pocházející z tzv."Brežněvova lesa" kolem sochy sv.Václava v Praze. Nadšení Pražané odnášili si jako suvenýr tisy umístěné v květináčích, aby se národovci nedostali ke svému patronovi. Stalo se tak v den slavného vítězství v hokeji nad Rusy 3:2 v roce 1969.

Podobné, také krásné, ale méně jedovaté dřevo je dřevo akátu introdukovaného do naší flóry ze Severní Ameriky. První exempláře odolného trnovníku akátu používali šlechtici především ze zednářských lóží k vytyčení svých panství. Krásný světlý a v době květu omamně vonící strom se u nás velmi rozmnožil.

Průřez stoletým akátem,který byl poražen mezi kácenými topoly na východní části Vihohradského hřbitova

 Má však neblahou vlastnost. Opad jeho listů po létech působí na půdu v okolí stromů toxicky, takže se pod nimi jinému druhu nedaří. Jeho jedovatost vyzkoušelo již mnoho koní, kteří pak měli příznaky otravy, zažívací problémy a to i po hryzání vyschlých větví, které se používaly na ploty. Akátové dřevo totiž  dobře odolává hnilobě a to i když je zareženo do země..

Na průřezu je akát velmi zajímavý a krásný i bez barvení a moření.

kácelé stoleteté většinou zdravé topoly u pražského krematoria

Nahoře, průřez stoletým topolem z aleje na Vinohradském hřbitově

Dřevo ořešáku vlašského je velmi vrdé, trvanlivé a požívané většinou v dýhařství.Musí se však mořit,aby více vynikla krása jeho struktury a barvy.

Charakteristická šedá borka vlašského ořešáku - druh Kolářův

Tmavé jádro v průřezu ořešáku je však zde projevem spíše houbové infekce než vlastností ořechového dřeva.

Ukázka ze sbírky absolventa lesnické školy,Většina průřezů a vzorků borky zůstalo jako exponáty ve šluknovské škole.

Zanedbávaný strom dnes ale vždy posvátný pro staré Slovany - Bez černý má sice řídké a lehké, ale také krásné dřevo.Proti tisu je na bezince vše léčivé. Plody,list,květ snad i dřevo s bezovou duší.Ta bezová duše je přinejmenším léčivá pro mě. Velmi rád jsem jí z větviček bezinek na našem vinohradském dvorku vypreparovával a používal jí jako balzu na malé lodičky.

Další část sbírky lesáka, pocházející většinou z náletových dřevin z okolí Suchdola,Únětic a Horoměřic nedaleko Prahy.

Krásný strom s bílou kůrou - bříza bradavičnatá má velmi nekvalitní dřevo, rychle podlékající zkáze.Bříza je však velmi krásný světlý strom, kterému se lístky stále pohybují. Bříza potřebuje velmi mnoho vody, prý za den i 400 litrů. V minulém desítiletí, kdy bylo málo vody řada krásných a statných bříz uschla.

Již na několik let starém průřezu břízy je patrný rozpad dřeva i v suchu.

Pověstné dubové dřevo je krásné, ale většinou až po moření a vyleštění. Na druhé straně je to dřevo tvrdé kvalitní, nepodléhající zkáze.Má tendeci při rychlém sušení praskat, je to patrné i na vyfotografovaném vzorku.

dub červený

pajasan žlaznatý

jeřáb ptačí

dole bez černý - bezinka

řídké dřevo smrku ztepilého

Borka 40 ti letého smrku Pančič

stoletý vzorek dřeva olivovníku z Palestiny, dovezený jako desky pamětní knížky ze Svaté země.Dole dřevo z divokého olivovníku vyrostlého u nás

Křížek z olivového dřeva, stojan dřevo třešňové

dub zimní

javor mléč

Jeřáb ptačí

průřez chvojka.Cypřišovité jehličnaté keře a stromy získaly v posledních 30 letech velkou oblibu mezi zahradkáři a majiteli zahrádek u rodinných domů. Jsou krásné, evokují krajinu kolem středozemního moře, dobře rostou a jsou stále zelené. Dobře se množí. To vše bohužel. Čím více se tyto chvojky a cypřiše,reravy atd. budou u nás rozšiřovat tím více bude ubývat hrušní v naší krajině. Chvojky a cypřiše totiš hostí parazitickou houbu, která druhý rok po životě na chvojce přechází na hrušně. Nejen,že zcela zničí list na kterém se po žlutých skvrnách vyrostou plodnice houby s výtrusy (viz na těchto stránkách plody) a zamoří tak další okolí. Houba bohužel během několika let pronika i do dřeva a zcela zničí hrušeň. Kdo chce pěstovat chvojky a cypřiše nemůže mít hrušně!! 

Chvojka

Hrušeň

Smrk ztepilý

Nahoře Borovice černá

Nahoře borka borovice obecné 60 let

dole mladší borka téhož stromu

Pajasan žlaznatý, dřevo nahoře je krásný nedoceněný strom. Umí vyrůst i mezi dláždění pražské ulice. Příkladem je smutná, prašná horká a studená Slezská ulice vedoucí od Nám.míru až na Flóru. V ulici není jedinný strom. Marně jsem na to několikrát poukazoval. Snad se to radním takto líbí. U zemědělské knihovny hned na začátku Slezské ulice u dvou terefonních budek vyorostl během několika let krásný zdravý pajasan. Dosáhl již výšky 7 metrů a už, nž chtěl kvést. To pak je prásná kytice na stromě a krásný pohled našince. Pak přišel takový obyčejný pán ze správy pražských komunikací s pilou a ukončil život jediného živého stromu ve Slezské ulici.

Ještě dnes je zde pařez .

 Dnes je tam místo stromů tak nanejvýš parkovací automat. Holt doba zlatého telete.

Smrk ztepilý. Dřevo tohoto smrku pochází z jedince, který byl před čtyřiceti lety přivezen z Tater a rostl nedaleko Prahy. Byl nejvyšším stromem nejen naší zahrady, každý den na něm hřadovali baženti.Stál však blízko plotu souseda a soused tam měl udělanou zemní spížku. Nejspíš mu vadily kořeny smrku, a tak je odsekával stále víc, nakonec asi pomohla účinná chemie a strom milovaný zahradníkem i místním ptactem, který nedávno přinesl své první šišky "uschnul". Nyní alespoň žuje jeho dřevo v mé malé sbírce. Jeho kolegové.které jsem zasadil v areálu ve kterém pracuji od r.1971 krásně prosperují viz také příspěvek o tatranských smrcích na těchto stránkách. webu.

Jeřáb ptačí, to je krásný a užitečný strom, Dost jsme jich vysázeli kolem silnic jako myslivci pro zvěř. I jeho dřevo je krásné, červené plody v zimní krajině to je námět na obraz.