Tvorba a sbírky

Šedesátiletá válka.

Zahrádka jako dlaň,střízlivá dřevěná chatka a v její těsné blízkosti letitá sosna a nedaleko ní krásná jedle. Teple hnědočervený šupinatý kmen borovice modelovaný četnými vichřicemi je nakloněn k jedlovému kmeni.Horní část letité borovice vylomená jednou ze zimních bouří je již zahojená mohutným výronem vonící mízy. Všechny mohutné ,několik metrů dlouhé větve borovice šedozelenými dlouhými jehlicemi  jakoby sahaly po samém vrcholku sousední jedle.

Oba jehličnany jsem přinesl z Roztockého háje jako malé semenáčky před téměř před šedesáti  lety. Rostly na okraji  pravěké mohyly uprostřed příměstského lesa vysázeného na místě původních vinic svažujících se do vltavského údolí.

 Můj otec několikacentimetrové stromečky  zasadil nedalo sebe na severním okraji chatky. .Rostly pomalu, často je přerůstala tráva a při jejím sečení nejméně dvakrát bujněji rostoucí borovice přišla o svoji špičku. Když vrcholky stromečků přerostly sousedící kapradinu měly vyhráno, alespoň nad nebezpečnou kosou. Krásná borovička a sousední rovná jedlička unikla i vandalům, kteří nám ze zahrádky vyřezali několik smrčků na Vánoce. Stromečky každý rok povyrostly, přerostly okraj střechy a borovice rozložila své větve nad její celou polovinou.

 Chránila nás tak před letním sluncem, větrem, deštěm i vichřicí. Hnízdily zde každoročně sýkorky a pěnkavy. Početné potomstvo z hnízd nás pak zbavovalo  škodlivého hmyzu a oživovalo ráno a navečer svým zpěvem prostory zahrady. Kmen borovice si oblíbila i jedna kuna, která pravidelně používala naší půdu za své zimoviště a pravidelně zde vyvedla každý rok i několik mláďat. Z okolí chaty si kuna udělala k naší radosti svůj lovecký revír a tak na podzim omezila  značně stěhování myší z polí do chaty. Horší bylo,že si ze střechy udělala také svoji toaletu. Ale letní lijáky vše zase umyly, S počátkem léta se kuna vždy odstěhovala a tak se z borovice stalo místo kde večer  hřadovali bažanti. To po té když  jsme v létě z bažantích kuřat odchovali několik statných bažantích slepic i kohoutů pro radost dětí, které zde byly na prázdninách.Nyní v celém okolí je dostatek bažantů,zde je myslivci podle zákona lovit nemohou.

 Vedlejší jedle s krásnými tmavozelenými jehlicemi, krásně vonící v letním úpalu nikdy nemohla vyrůst výš než byla borovice. Zcela systematicky a určitě s jistou zlomyslností vytrvale  hlavní větev borovice byla přímo nad hlavním vrcholem statné jedle.Desítky let jsme pozorovali tento boj o nadvládu borovice. Kmen jedle nás jednou uchránil před úderem blesku, když se zachoval jako hromosvod,kterým chata není vybavena. Dodnes je na hladké kůře jedle po blesku jasná stopa. Než jsme mohli pomoci jedli vyrůst nad větve borovice tím, že větve odřízneme , vyřešilo to samo počasí posledního roku. Loni a letos byla dlouhá a vlhká zima, stejně chladné a vlhké jaro a nezvykle deštivý a chladný začátek léta. To stačilo ,aby se jedle cítila zas jako v dávnověkém ideálním prostředí kdy v našich končinách převládaly

jedlo-bukové lesy a nebývalou silou prorazila  vrcholkem nad silné větve borovice. Nestačili jsme se divit. Na vrcholku jedle se poprvé objevily jako okrové svíce poprvé krásné a značně velké šiky hrdě čnící k nezastíněné obloze.. To mě přinutilo nalistovat v odborné literatuře několik statí o jedli. Předně jsem po letech uznal ,že se jedná o jedli bělokorou, která dosahuje až sta metrů výšky a objemu u země až dva metry. Co mě udivilo, bylo zjištění, že tento strom poprvé přináší šišky ve věku právě šedesáti let. A to je právě letos .A tak právě skončila šedesátiletá válka mezi jedlí a borovicí téměř na stejném místě a ve stejnou dobu kdy 27.července .1648 probíhala jedna z posledních bitev třicetileté války bitvou mezi rakouskými rejtary a švédskými válečníky na nedalekém poli.

Tak slavíme všichni,padlí bojovníci, pamětníci, borovice i jedle ,jejich pěstitelé .Takový plodný rok.  Šišky dozrály,a vítr je rozvál po celém okolí. Jeden víkend jsme lezli po trávníku zahrady po čtyřech a hledali mezi stébly semínka rozpadlých šišek. Našli jsme jich kolem třiceti. Dnes se je snažím aby semena vyklíčila¨.Podařilo se mi to až příští rok a vypěstoval jsem z prvních semen jedle  semenáčky a opět je na vhodná místa vysaditvysadím.

 Jeden semenáček určitě zase bude růst na pokraji pravěké pohřební mohyly v Roztockém háji a pokud nechají architekti připravovaného rychlostního okruhu  procházejícího Suchdolem růst další jedle tam kde je neplánovali pak zde budou vysoké jedle jednou jediným  památníkem lidské třicetileté i a jedlo-borovicové šedesátileté války. Možná to bude zajímavost i vzkaz pro další mladé botaniky v budoucnu.

J.A.Votýpka, 21.10.2006