Tvorba a sbírky

FOTOGALERIE  Z RÚZNÝCH POHLEDU.

http://markzane.com/countries.html

Soutěžní aréna i didaktická úloha,fotokluby.

Přesto že jsou fotogalerie zakládány v absolutní své většině pro propagaci fotografování, pro propagaci nové techniky, jsou  vnímány vystavujícími jako vhodné soutěžní pole, zdroj nápadů v menší míře jako praktická  škola pro zvýšení kvality fotografií a praktické ověření kvality nové fototechniky. Málo se ví o tom, že ve fotogaleriích se vytváří také jakési on-line kluby ,které se rekrutují ze zastánců té které značky, či podle shodného pohledu na svět a kvalitu tvorby.Taková seskupení mohou hrát v určitých galeriích významnou úlohu ve smyslu kladném i záporném.

Vytvoření závislosti.

Komerční zájem má z provozu fotogalerií  největší profit, někdy dokonce není ještě ani řádně zhodnocen a doceněn. Jde především o efektivní vyhledání zájemců o fotografování, udržení  jejich zájmu navštěvovat fotogalerijní  stránky někdy dokonce i s vytvořením jistého druhu  závislosti. Propagace nové techniky, rafinovaně například uvedením  kterým modelem je ta která fotografie zhotovena a za jakou cenu můžete si ihned tento model objednat a kde, je vlastně uskutečněný sen všech obchodníků. Ve  fotogaleriích se daří u návštěvníků zvyšovat čas doby, kdy jsou na stránkách fotogalerie, podle zásady s jídlem roste chuť. Je to první aspekt atavismu z minulého vývoje člověka hluboce zakořeněný, obchodníkům dobře  známý a využívaný..Důsledky vznikající závislosti a zdravotní  důsledky  z toho plynoucí jsem se pokusil nastínit v prvním článku..

Kvalita snímků

Fotogalerie umožňují vystavit fotografům prakticky všechna díla, která uzná jejich autor, že jsou vhodná k vystavení. Přesto se některé galerie deklarují jako výběrové.Tak se můžeme setkat i ve výběrových galeriích jak s nezajímavými snímky z cest, rodiny,triviálními snímky květin a hmyzu a jejich kombinacemi, tak se snímky abstraktními, které lehce mohou sklouznout až k dekadenci , jiné někdy  i k pornografii a oslavě ošklivosti. Na druhé straně vystavují někteří amatéři kvalitní díla po všech stránkách, mnohdy jsou to však jen variace na obdobná témata ztvárnění  významných fotografií, která nezapřou jejich originální autory např. Drtikola, Sudka, Stibora, Chocholy, Sitenského  Saudka  a řady jiných..  Někdy omezují galerie množství snímků počtem, který je v stanoveném množství vystavit. To jednak omezuje počet vložených fotografií a jednak by to mělo vést fotografy k uvážlivějšímu výběru fotografií. Řada fotografů si to zjednodušila tak, že ty samé snímky vystavuje v několika galeriích . Pokud se námětů týká jsou nejlépe hodnoceny technicky dokonalé snímky z kvalitních fotoaparátů. Sebezajímavější námět, nebo neopakovatelný moment nikdy nedosahuje při hodnocení odpovídajícího  uznání, pokud nevykazuje technickou kvalitu. U středních  a vyšších fotogalerií  je technika prioritní. V lidových neregulovaných galeriích je více ceněn námět ale v záplavě triviálních snímků se kvalitní fotografie stejně neuplatní. Neotřelý námět i ve výběrových galerií je posuzován opatrně a s ohledem na pověst fotografa a jeho předchozí projevy.

Hodnocení fotografií

Pro provozovatele galerií je otázka hodnocení zdánlivě zanedbatelná , ale pro řadu vystavujících zcela prioritní. Nejeden svár, respektive skoro každý svár má na svědomí „malé“ bodové ohodnocení fotografie. Dotčený autor pak přejde často v osobní útoky na hodnotícího, spor se pak přenáší i na další vystavené fotografie a je po objektivitě. To stačí stokrát znásobit podobnou situaci mezi jednotlivými skupinami hodnotících a „znehodnocených“ a objektivní hodnocení  vystaveních fotografií již zde nemá  již smysl. Dalším nešvarem je“ bodové děkováni“ za slušné ohodnocení a opakem stejného nešvaru je pak msta za minimální ohodnocení udělením stejného bodu „nepřátelskému“ autorovi. Tento jev je téměř u všech galerií stejný, ověřil jsem si tento mechanismus u tří českých fotogalerií. Neblahým jevem ve fotogaleriích je to,že řada autorů můžev nich  archivovat vystavené snímky. U některých pak to přesahuje všechny míry a posuzovat takových šest set fotografií od jednoho autora ,někdy stále na stejné téma je přinejmenším unavující. Na druhé straně taková dlouhá linie tvorby v časové posloupnosti umožní sledovat podrobně individuální vývoj, zájem i orientaci a dokonce nalézt  dobu kritických zlomů, někdy i důvody těchto změn.

Vliv elitních on-line společenství  ve fotogaleriích

Výše uvedené problémy při hodnocení fotografií  je ještě stupňován vytvářením klak,jejichž členové k si navzájem nadhodnocují bodové skóre. Poznáte to brzy po vložení takové fotografie, kdy ti samí autoři udělují standardní počet bodů každému z jejich klaky.Přes přátelské vztahy uvnitř popsaných „kamarádů“ on line společenství té které galérie, zmenšuje to možnost objektivního hodnocení a v důsledku jeto že  růst kvality fotografické činnosti je utlumen nebo deformován.Některé stránky tomu chtěly předejít a vytvořili výběr „zkušených“ alespoň teoreticky,nebo podle předpokladů kvalitních fotografů. Někde dokonce vyznamenali tyto lepší zvláštním označením. Tito „ vyšší“ fotografové pak využívají různá zvýhodnění například, že mohou vkládat větší počet  snímků  a rychleji fotografie než  ostatní. Zde si myslím, že je chyba, že tací hodnotitelé pak vystavují ve fotogalerii také. Je to bohužel v temnější části lidské přirozenosti obvyklé, že se těmto hodnotitelům lidé podbízí i tím, že napodobují jejich styl .Za  to pak získávají příznivý komentář a více bodů. A ti vybraní rostou a okruh originálních přístupů k fotografie se zmenšuje.   Na těchto stránkách jsem se setkal přímo s nepřátelskými postoji doprovázenými dokonce výhrůžkami , zesměšňováním techniky, i osobními urážkami, až účinně musel zasáhnout administrátor stránek. Na zmíněných stránkách jsem zažil osobně i zvláštní útok za kladně hodnocené fotografie. Od nepřátelsky naladěných zdejších fotografů to lze pochopit, ale od autorky, které jsem dvakrát udělil plný počet bodů to bylo nepochopitelné. Později mě bylo vysvětleno, že tím, že někdo ,kdo zde není oblíben ve zdejším uzavřeném kroužku vybraných fotografů, a udělí vysoké hodnocení někomu z toho kroužku je pak terčem posměchu at. Jak je vidět i snad majitelů galerie zabezpečit objektivní  hodnocení se díky obecně lidským necnostem   nemusí podařit. Nečekaným výsledkem popsaných neblahých skutečností však mohou být i škody na sebevědomí začínajících fotografů kteří spíš než podporu a radu naleznou další, byť falešné  důvody pro  ztrátu zájmu o ušlechtilého koníčka.

Psychologie fotografického námětu a výrazu.

Je zajímavé že i fotografie nám prozradí dost o autorovi. Nejen o autorovi, ale také o jeho pocitech, dovolím si tvrdit i o aktuálním stavu v vývoji jeho psychiky.To navíc podporuje i svoboda volby námětu i techniky ztvárnění.Tak jako v psychiatrii se používá výtvarného projevu  k posouzení stavu lidské duše i k posouzení konkrétních sociálních vazeb v prostředí posuzovaného. Dovolím si tvrdit, že fotografická tvorba v rukou  odborníka může mnohé napovídat o charakteru i konkrétním  stavu fotografa. Na druhé straně sama tvorba může mít  i teraupetický efekt pokud fotograf tím pochopí lépe svůj stav, který jemu, nebo jeho okolí nevyhovuje a je zdrojem například agresivit a konfliktů.Fotografická tvorba by se měla dostat na odpovídající místo pozornosti psychologů a psychiatrů především proto,že je dostupnější než jiný výtvarný projev.To platí o i fotografii v oblasti diagnostické i teraupetické. Digitální fotografie je v tomto směru daleko výhodnější než technika analogové fotografie.

Postoj fotografů k fotografovaným objektům.

Již dnes je zřejmé, že fotografovaný objekt skoro nejvíce  ovlivňuje způsob fotografického pojetí i zvolené techniky. A hlavně značně ovlivňuje kladný i negativní postoj při hodnocení snímku. Pro významné postavení  objektu ve fotografii bude věnován této problematice samostatný článek. Nyní jen útržkovitě.

Ve všech fotogaleriích jsou nejnavštěvovanější stránky, nebo jejich části .kde jsou zveřejňovány fotografie aktů.Dostávají též často nejvíce bodů. Umělecké akty lze poměrně přesně definovat a rozlišit. Někdy je však umělecký akt zaměňován za  naturalismus zobrazení nahého lidského těla, dokonce není vzácností, že se člověk na těchto stránkách setká se snímky velmi se blížící pornografii a to vše je bez odpovídající reakce provozovatelů stránek.U neznalých nezkušených fotografů pak se více hodnotí model než kvalita fotografického vyjádření krásy lidského těla. Stejně tak záludné jsou fotografie krásných modelek, hezkých dívčích těl (možná i mužských ale o tom by měli psát ženy), neboť při jejich hodnocení často selhává mužská soudnost a zas dostává přednost kvalita objetu před fotografickým pojetím.. Kupodivu z psychologického hlediska je to podobně s květy. Ty jsou opět atavistickým sexuálním objektem a řada hodnotících se nechá unést jejich vtíravou krásou a nehodnotí objektivně. Na druhé straně dítě, dětská postava, dětský obličej a činnost dětí opět oslabuje objektivnost hodnocení, neboť podvědomě krásnému dítěti by špatné hodnocení také mohlo „uškodit“.Objektivnost je opět pryč. Stejně tak hezký hmyz,broučci,krásně barevní motýli, mláďata  a , který se dostal zobrazení naší běžné potravy – jídla, nikoliv nápojů. Dlouho mi trvalo až jsem si tyto souvislosti dovedl trochu vysvětlit. Zátiší potravin jsou kupodivu hodnoceny lépe, ale jídlo na talíři , nebo načaté byť je sebehezčí, nebo chutné je zcela nepřijatelné jak u laiků tak u odborníků.Jediným vysvětlením je, že jídlo na talíři je již osobní, intimní záležitostí, o které se kdysi i bojovalo. Zkuste  pejskovi vzít kost, lvovi od huby jeho porci. Nakonec i u méně agresivních zvířat je to podobné. Jedná se o ryze intimní sféru, kterou  i dnes  většina lidí respektuje. Stejnou historickou scénu jsem zažil s  fotografií tří prášků na stole, kterou jsem provokativně nazval snídaně. A bylo zle. Naproti tomu nápoje ty fotografuje kde kdo a jsou velmi dobře přijímány. Proč. Zase jsem se pokusil vysvětlit atavizmem chování lidského rodu i jiných živočichů. Všimněte si jak pijí zvířata ve volné přírodě. Napajedlo slouží všem, v Africe naleznete vedle sebe  lva i gazelu, predátora i jeho kořist, a tolerují se. Pití není tak intimní záležitost jako jídlo. Dokonce snad naopak a pak si můžeme vysvětlit třeba  význam slov: „jít s přáteli na skleničku“ i, zákonitosti provozu různých naléváren, barů a hostinců.To vše má pak odraz i v tom, že zobrazení  nápojů je vlastně hodnoceno výrazně lépe než jiné objekty. Ostatní postřehy v přístupu fotografů k objektům později rozeberu podrobněji.

Předběžná doporučení

1.Domnívám se, že hodnocení fotografií  které vkládají do galerií fotoamatéři by mělo být zásadně v rukou opravdových odborníků. Řada fotografů čeká objektivní hodnocení a doporučení co a jak. Odstranil by se tak nekvalifikovaný názor hodnotících, kteří již podle své nekvalitní  nebo krátké  tvorby jen matou fotografy. Přitom ti, kteří hodnotí zásadně se nesmí účastnit svými fotografiemi na stránkách, naopak mohou mít nesoutěžní galerii ale jen pro ukázku jejich tvorby.

2.Počet snímků vystavujících v fotogalerii by měl být omezen na přijatelnou mírů například 12 snímků nejnovější tvorby a 10 snímků z minulosti, které si autor nejvíce cenní.

3.Hodnocení by mělo být doplněno ještě hodnocením námětu a originality

4.Fotogalerie by měla trvat na tom, že vystavené fotografie nesmí být zároveň vystaveny v jiných galeriích.

5.V článcích o fotografiích by mělo být uveřejněno několik nejlepších fotografií i několik nejméně hodnocených snímků s podrobnějším zdůvodněním. Fotografové, kteří se do hodnocení dostanou by měli dát předem souhlas s tím, že jejich díla budou takto rozebrána a zveřejněna.

Jiří Antonín Votýpka Praha

3. 10. 2008 13:51:21