Zdravotní rizika digifotografie.
Zdravotní rizika digitální fotografie.
Možná že se divíte co může být za riziko fotografovat digitálním fotoaparátem. Nic takového co bylo předmětem výzkumu zdravotních rizik například u mobilních telefonů. Éra digitální fotografie přinesla řadu výhod jak pro milovníky fotografie, tak pro ochranu životního prostředí i pro výrobce komponentů PC techniky atd.
Výhody digitální fotografie:
Klasická fotografie spotřebovávala obrovské množství stříbra, které po zpracování kontaminovalo životní prostředí v takové míře, že procesy používající stříbro bez recyklace jsou v řadě zemí zakázány.Další používané chemikálie v klasické černobílé fotografii například metol a hydrochinon jsou toxické, některé dokonce mutagenní.U barevné fotografie je to v jistém směru ještě horší i když několik základních chemikálií již bylo vyměněno za méně toxické. Vliv oxidů síry vznikající při ustalování poznala řada fotografů doslova nevlastní kůži. Nejen alergické kožní reakce, ale také poškození očí a plic byly běžné, navíc silný korozivní charakter lázní a jejich výparů již zničily mnohé zdi temných komor a veškeré kovové zařízení.
Když si člověk uvědomí kolik lidí každý den zhotoví fotografií, kolik tun chemikálií se použije na negativní i pozitivní proces a kolik je to nakonec tun fotopapíru, nediví se nástupu šetrnější digitální fotografie.I prostor a skladování často jen jednou prohlídnutých fotografií v celosvětovém měřítku je obrovský a vlastně zbytečný. U profesionálů byl další problém složitějšího převodu snímků do tisku atd. U vyspělých fotoamatérů pak nastala další etapa zpracování negativů ve fotokomoře, pečlivá, laboratorně čistá práce s velkými zvětšeninami – to vše už digifotograf nemusí.
Digitální fotografie přinesla radost z podařených fotografií i těm, kteří s tím měli u klasické fotografie problémy.S trochou nadsázky lze říci, že i špatně vidící, dokonce i slepý fotograf měl po technické stránce kvalitní fotografie.Jaképak zaostřování, jaképak měření expozice, jaképak určování rychlosti závěrky podle objektu fotografování – vše za Vás udělá technika – digitální fotoaparát.
A zpracování to je hračka. Připojíte Dii foťák k počítači nahrajete snímky do PC. Můžete fotky prohlížet, posílat,dokonce je můžete pomocí několika programů měnit, „zlepšovat“ dobarvovat,ztmavovat,“zumělečtit“ atd.Když se Vám nelíbí tak je smažete.Téměř žádný prostor Vašeho bytu nezabírají a Vám se zdá, že je máte tak zachovány na věky – alespoň na věky této technologie.Jak je lehké účastnit se pak internetových soutěží, vystavovat své fotografie na mnohých fotogaleriích Internetu!
A teď ty rizika!
Výhody digitální fotografie udělaly z řady lidí kteří byli dříve bez šance na zhotovení výstavního pozitivu „dokonalé“ fotografy. K radosti výrobců začala soutěž o nejnovější a nejdražší modely fotoaparátů, které pak „určovaly“ kdo jaký je fotograf. Fotograf s levným modelem byl předem ze soutěže vyřazen a byl jen k smíchu.Tak jak gembleři propadají kouzlu hracích automatů tak lehce propadají digifotografové práce s fotografiemi na PC .Mění upravují a hlavně soutěží. Střádají body ve fotogaleriích, dokonce se dopouštění podvodů jen aby jejich digifotografie byly nejlepší. To vše je dosud normální a do určité míry nemá negativní vliv na zdraví uživatelů digitální fotografie
Řada bytostně nevýtvarníků – digifotografů potřebuje hodnocení druhých, aby se utvrdili, že jejich nákup drahé techniky nebyl zbytečný a také něco umí. Fotografie tak davají do fotogalerií na Internet a čekají na hodnocení druhých. Nakonec i oni mohou hodnotit i když vlastně dost zkušeností nemají. Ale učí se od těch kteří jsou mistři stránek to je od těch kteří mají nejdražší techniku a umí o každé i o nepodařené fotografii obdivuhodně hovořit. A zde je první nebezpečí, neustálé hodnocení svých i jiných fotografií přitahuje tyto fotografy k obrazovce počítače. Počet jejich návštěv i délka návštěv se zvyšují.
Ztráta obrysové ostrosti zraku.
Digifotografové (ale i jiní fotografové a někteří malíři, včetně starších lidí) pomalu přicházejí o zrak. Napřed se dostavuje ztráta obrysové ostrosti. To se projevují tím, že tito lidé vyžadují na svých i cizích fotografiích stále větší ostrost a výrobci jim v drahých přístrojích vyhovují.Fotografie jsou již uměle přeostřené, tak jak žádná skutečnost není, neboť v přírodě je běžné, že na hranách se světlo ohýbá,vzniká vlnění a interference světelných paprsků, takže vlastně žádná ostrá hrana neexistuje. To je jedna z kardinálních chyb digitálních fotografů. Malíři to znají a odpovídá to malíři který by přechody barev doplnil černou okrajovou linkou pro zvýšení ostrosti.Zde by se malíř změnil v kreslíře a zde se fotograf mění v technika obrazu.Staří lidé to kompenzují silnějšími brýlemi na čtení nebo chirurgickou úpravou šedého zákalu.
Ztráta přirozeného barvocitu
Digitální fotografie pokračuje v trendu vývoje barevných filmů, kdy dokázali výrobci kombinací pigmentů zvýšit, ale také změnit barevnost snímaného objektu. Tyto, laiky žádané změny ,se plně uplatnily v umělých barvách digitální fotografie.Je to zvýrazněno ještě tím, že snímky jsou i na monitoru relativně malé a navíc záleží i na barevném ladění monitoru. Takový digifotograf pracující v takovém nezdravém barevném módu již podceňuje přirozenou barevnost přírody . Stejně tak to připomíná děti žijící u obrazovky televizoru, nadšené z barvotiskových záběrů přírody, které jsou zklamány z nesytých barev opravdové krajiny.Člověk který pracuje delší dobu s digifotografií má zřetelně poškozený barvocit.
Světloplachost a tendence k tmavě laděným plochám.
Lidé, kteří jsou léta nuceni dívat se na různé typy monitorů řadu hodin denně poškozují si zrak nejen v oblasti ostrosti a barvocitu ale též se stávají světloplachými. Začínají se bát umělých barev digitální fotografie, projevuje se u nich až chromofobie – chorobný strach z barev, který se projevuje u některých fotografů útěkem kupodivu k „černobílé fotografii“ i tam, kde by právě barva byla žádoucí.U dalších poškozeních vyššího rázu to pak přechází k úplné světloplachosti, takže jejich fotografie jsou spíš jen černé a „sem tam bílé.“ Tak z portrétů bělochů se stávají téměř černoši, černoši pak mizí téměř zcela atd. Nálada fotografií má depresivní, bezútěšné ladění , pro laika a nefotografa ještě zdravého jsou to nepochopitelná díla.
Lidé jsou opice a nezapřou se.
Bylo období ve vývoji malířství, kdy hledalo nové cesty, a malířskou veřejnost zaujalo podání světa v malbě duševně nemocných.U takto nemocných to bylo přirozené a dokonce dnes psychiatrie umí jejich výtvarný projev přiřadit k té, které duševní chorobě. I mezi fotografy lze pozorovat podobné projevy, dokonce lze porovnáním období tvorby zjistit vznik různých stavů. U těch je takový projev normální. Ale pak jak to už u lidí bývá, řada normálních fotografů se opičí, krade nápady, vydává je za své, chlubí se cizím peřím to je u lidí zcela normální. Není však normální, když zkušení hodnotitelé takových pathoprojevů vydávají díla postižených za vrchol fotografické činnosti.Slabší nátury jinak zcela zdrávi pak napodobují v tomto módu svoji tvorbu.
Vliv poruch zraku na nervový sytém.
Chromofobie i fotofobie a jiné poruchy zraku získané při práci s PC a při velkém a dlouhém zatížení při práci na počítači například ve fotogaleriích Internetu se bohužel projevují i na nervovém systému a ve změnách charakteru i v sociálních vztazích. Obecně jsou takoví postižení hadaví, agresivní, neschopní vyrovnané diskuse, mění se charakter, střídají se nálady,poškozují se dříve harmonické vztahy i v nejbližším okolí a rodině.Nakonec se bohužel objevují i závažné somatické změny a choroby srdce a oběhového ústrojí, vnitřních orgánů atd.
Tento článek je jen zkrácená populární informace rozsáhlejší studie vlivu digifotografie na lidské zdraví, která bude ukončena v následujícím roce.
Jiří Antonín Votýpka, Praha 18.9.2008
